Posílená Evropa

Vzpomínáte na začátek loňského jara? Evropské národní vlády po vypuknutí pandemie myslely jen na své občany, vzájemně si nepomohly, nekoordinovaně uzavíraly státní hranice. Čelní představitelé Unie nebyli zprvu vidět ani slyšet a kontinentem se šířila kritika chabé akceschopnosti EU i černé věštby jejího dalšího osudu.

Následný vývoj ale dává naději do právě počínajícího nového roku, jenž nepochybně přinese další dávku náročných výzev. Evropské instituce totiž, všem skeptikům navzdory, ve velké zkoušce zatím obstály. Reagovaly mnohem rychleji než během řecké dluhové krize před zhruba deseti lety, díky čemuž se podařilo zabránit panice na finančních trzích i prohlubování příkopů mezi jednotlivými členskými státy. Významnou zásluhu na tom má německé vedení, a to zvláště během právě skončeného půlročního předsednictví Unie.

Se souhlasem všech

Německo muselo na jaře hodit do koše velkou část představ a plánů, které si na předsednictví dlouhodobě připravovalo. Pandemie nastolila jinou agendu, přičemž hlavní prioritou se stalo vyjednání bezprecedentního fondu obnovy.

Poprvé v historii se EU jako celek společně zadluží na finančních trzích a z půjčených 750 miliard eur pomůže obzvláště hospodářsky křehkým jihoevropským zemím. Nejen němečtí politici ubezpečují své voliče, že se jedná o výjimečnou reakci na výjimečnou krizi, a nikoli o trvalý skok v integraci EU. Ale přesto: před rokem by společný evropský dluh působil jako sci-fi, nyní je realitou. A pokud tento…