Zkusit chodit po vodě

1. Které zvíře je podle vás nejvíc „politické“ a proč?

To bude zajíc. Když se zajíci rozhodli, že zemřou (kvůli bojácnosti), a rozběhli se k rybníku, aby se utopili, uviděli žáby, jak před nimi polekaně naskákaly do rybníka. Jeden ze zajíců se obrátil k ostatním a prohlásil, že to, zdá se, se zaječí zbabělostí není tak špatné. Tak zase běželi zpátky a zaječí národ zůstal naživu.

2. Který politický okamžik vás formoval? (Kromě sametové revoluce)

Myslím, že po sametové revoluci už žádný. Ale na šok, který jsem zažil v hospodě v Českých Budějovicích, kde jsme sledovali druhé kolo prezidentské volby v roce 2013, nezapomenu. Do poslední chvíle jsem nevěřil, že Miloš Zeman zvítězí – s bláznivou nadějí jsem třeštil oči do telky, i když už bylo dávno rozhodnuto. A pak jsem třeštil oči dál, když číšník začal na pivním tácu roznášet zadarmo bechery a náš stůl byl jediný, který si nedal. Tehdy jsem si sám sobě říkal: „Ty vole, asi by ses měl probrat, trochu se rozhlédnout a nebýt pořád nafoukaně nad věcí.“

3. Jaká je vaše první vzpomínka na politiku?

To, že mi máma (zaměstnankyně ministerstva vnitra) někdy v sedmdesátých letech říká, že otce vyrazili z ministerstva vnitra kvůli „nemravnosti“ – měl paralelní rodinu, druhou ženu a dítě, mou nevlastní sestru. A že jí v té situaci strana pomohla. Říkávala to často, zatímco babička seděla vedle.