V pátek 18. prosince se opět zavřely české galerie a muzea. Po pouhých čtrnácti dnech, kdy dostaly od vlády přechodné volno, se tak znovu připojily ke kinům, hudebním klubům či divadlům, které jsou zavřené víceméně celý rok. Neexistuje sice studie prokazující, že jsou kulturní prostory stejně nebezpečné jako hospody a tělocvičny, jež se spolu s kulturou při zhoršení průběhu epidemie vždy zavírají jako první. Kdo by však chtěl v aktuálních vládních opatřeních hledat nějakou logiku, co se týče kultury, hledal by ji marně.
Stačí se podívat na ony slavné výjimky z opatření, kterými se ministr kultury Lubomír Zaorálek chlubí jako svým velkým vítězstvím. Ano, podařilo se mu prosadit, aby mohly zůstat otevřené komerční galerie. Ne ovšem kvůli tomu, že by byly bezpečnějším prostředím než síně, kde se umění neprodává, což by byl jediný možný racionální důvod k výjimce. Ale protože je ministerstvo prohlásilo za „maloobchod“, ve kterém se mohou Špálové a Kinterové prodávat stejně jako jinde boty a rohlíky. Pokud byste však chtěli umění jen vystavovat, máte smůlu – byť peníze ze vstupného nejsou ničím jiným než další formou prodeje.
Rozum už se nedá vůbec hledat ve druhé Zaorálkově výjimce. Na hygieně získal povolení pro dva největší výstavní taháky zimní sezony: Rembrandtovu výstavu v Národní galerii a egyptologickou expozici v Národním muzeu. Na první pohled to zní skvěle, protože ministerstvo má pravdu, že by veřejnost jejich zavřením přišla o akce, jež se kvůli náročnosti…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
