Muž, který prozkoumal zradu

Když bylo Davidu Cornwellovi šestnáct, utekl z prestižní chlapecké internátní školy v Anglii do švýcarského Bernu. Byť jako introvert nemiloval přísný řád, nevedla ho k tomu šikana ani špatný prospěch, naopak coby kapitán školních mužstev byl potenciálním premiantem. Mladý muž utíkal z dosahu svého otce, podvodníka, násilníka a alkoholika, který se někdy v opilosti se svým synem mazlil důvěrněji, než je záhodno. Bylo to právě neradostné dětství a mladický úprk na kontinent, které muže později slavného pod pseudonymem John le Carré nasměrovaly k angažmá v tajných službách a následně také k psacímu stroji, přesněji bloku a peru, protože celý život psal rukou.

„V tyto dny trávím hodně volných chvil přemýšlením o tom, jak by vypadal můj život, kdybych neutekl ze soukromé školy, anebo kdybych utíkal jiným směrem,“ konstatuje v předmluvě autobiografické knihy Holubí tunel, kterou napsal ve čtyřiaosmdesáti letech. „Dnes se mi zdá, že všechno, co se později odehrálo v mém životě, bylo důsledkem jediného náhlého a nezralého rozhodnutí ztratit se z Anglie tou nejrychlejší možnou cestou a obejmout německou múzu jako náhradní matku.“

Právě v Bernu udělal „první dětské krůčky“ v britských zpravodajských službách, když coby univerzitní student německého jazyka doručil „nevím co, nevím komu“, ale setkal se také s lidmi, kteří ho formovali místo rodičů. Někteří z nich se otiskli i do jeho slavných špionážních románů. Za více než šedesát let napsal pětadvacet (často s úspěchem…