Hledá se pilulka zapomnění

Asi každý, kdo prožil něco opravdu ošklivého, si občas povzdechne, že by na to nejraději zapomněl. Děsivá zkušenost se může proměnit v letité trápení v podobě nočních můr, úzkostí a depresí, jemuž odborníci říkají posttraumatická stresová porucha. Část trpících se s pomocí léků a psychoterapie vyléčí, mnoho dalších však následky traumat sužují trvale.

Výše zmíněný povzdech je samozřejmě míněn jako zbožné, leč nereálné přání. Jenže – co kdyby to skutečně šlo? Prostě spolknout prášek, zapít sklenicí vody a ona nešťastná vzpomínka z hlavy zmizí, jako když v počítači vymažeme starou fotografii? Zní to jako naprosté sci-fi, čerstvé výzkumy ale naznačují, že taková pilulka zapomnění se časem může stát realitou.

Proměnlivý film

Věda lidskou paměť dlouho považovala za jakousi analogii dokumentárního filmu. V realitě se něco stane, naše smysly událost přenesou do hlubin mozku, který si pořídí kopii a uloží ji do archivu. S tím, jak celuloid stárne, záběry z maturitního večírku sice trochu ztrácejí barvy a myši do něj časem vykoušou díry, ale v principu to zůstává ten stejný film, jaký jsme kdysi prožívali.

Z tohoto pojetí paměti vychází třeba celý systém trestního řízení, postavený na předpokladu důvěryhodnosti vzpomínajících svědků. A trvalo docela dlouho, než se ukázalo, že skutečnost je trochu jiná. Na sklonku devadesátých let mladý americký neurolog Karim Nader při pokusech s laboratorními potkany zjistil, že pokud chemicky zasáhne do mechanismu tvorby bílkovin v…