Tygr jménem magnetar

Je ráno 28. dubna, nacházíme se uprostřed lesů a kopců na jihu Britské Kolumbie v Kanadě. Na posečené louce daleko od civilizace spočívají podlouhlé kovové konstrukce – jako by si tu někdo postavil podivnou sluneční elektrárnu ze zprohýbaných solárních panelů. Celý svět „tam venku“ se zabývá první vlnou koronavirové pandemie, jen zde se zastavil čas. Podlouhlé panely jsou antény obřího rádiového teleskopu CHIME, který tiše vyčkává, až se otočí Země a odhalí mu další část tváře vesmíru.

Přístroj sleduje rádiové vlny z celé oblohy, ať už stálé záření, nebo jevy, které rychle odezní. Nejzajímavější z přechodných jevů jsou takzvané krátké rádiové záblesky, ukázková moderní záhada a zároveň i klasická detektivka. Jejich původ jsme totiž dosud neznali. „Po dlouhou dobu jsme měli více teorií o vzniku krátkých záblesků než samotných zachycených záblesků,“ přiblížil to médiím Chris Bochenek, astrofyzik na Caltechu. Neznalost jejich zdroje je přitom frustrující i kvůli tomu, že náhlé jevy tohoto typu by mohly – kdyby k nim došlo v našem kosmickém sousedství – zasáhnout i do pozemského života.

Poprvé astrofyzici zachytili krátký rádiový záblesk v roce 2007. Postupně zjistili, že se v něm během několika tisícin sekundy uvolní třeba tolik energie jako při výbuchu atomové bomby o hmotnosti celého Mount Everestu. Záblesky nepochybně přicházely ze sousedních galaxií, a ačkoli se v jakékoli z nich vyskytovaly extrémně zřídka, díky velkému dosahu rádiových antén jsme jich za uplynulých…