Ne, to není výzva ke kanibalismu, svoje ratolesti můžete nechat, aby si v klidu užívaly dětství. Pokud do věty z titulku doplníme čárku, získá sdělení zcela jiný význam: „Pojďte jíst, děti.“ Dalším známým případem je věta: „Omilostnit nelze, popravit“ – a její optimističtější varianta: „Omilostnit, nelze popravit.“ A ještě přidáme panovníkovo osudové dilema: „Válku, ne mír“ – nebo „Válku ne, mír“?
Na těchto extrémních příkladech je vidět, jak důležitá, někdy i životně, je čárka. Toto interpunkční znaménko odděluje věty v souvětí, jednotlivé složky několikanásobných větných členů, volně vložené či připojené výrazy, oslovení a také částice nebo citoslovce.
Čárky tedy nejsou ve větách jen pro okrasu a nemůžeme je libovolně sázet, kam se nám zlíbí. Naopak ovlivňují zásadním způsobem význam sdělení a texty jsou pak díky nim přehledné a srozumitelné. Nelze proto vyslyšet volání některých lidí po tom, aby v zájmu zjednodušení češtiny byly čárky zrušeny.
Právě naopak, bez nich by docházelo k mnoha nedorozuměním. Například: Řekni to Karle.“ Tady se má něco dozvědět dívka Karla. Ale: „Řekni to, Karle“ vyzýváme Karla, aby nám něco sdělil.
Nebo jiný příklad: „Učitel mi řekl, abych to dopsal a odešel.“ To znamená, že až to dopíšu, mám odejít. Na rozdíl od: „Učitel mi řekl, abych to dopsal, a odešel“, kde se vzdálil učitel poté, co mi zadal úkol.
A do třetice: „Šéf mi vysvětlil, co bude mou prací hned první den.“ Dozvěděl jsem se tedy, co budu dělat první den v novém…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
