Nespokojení proti spokojeným

Americké volby skončily velmi těsným výsledkem a na potvrzení vítěze se stále čeká. Jedno už ale známe: Donald Trump získal mnohem víc hlasů než jakýkoli republikánský politik před ním (71 milionů, historicky druhý George Bush mladší 62 milionů hlasů). Také víme, že mu je dali voliči, kteří nikam neodejdou a příště budou s velkou pravděpodobností volit zase. V praxi to znamená, že nikoli deset ani 20, ale bezmála 50 procent amerických voličů neváhá hlasovat pro politiku postavenou na konfliktu, agresivitě, sobectví, pohrdání fakty a lhostejnosti k demokracii do té míry, že za spravedlivé se považují jen volby, které vyhraje jejich kandidát. Jak si tuto velkou podporu tak odpudivých věcí vysvětlit a co z ní vyplývá do budoucna?

Tenhle Zeman je náš

Lamentování nad podporou Trumpa, ale i Miloše Zemana, Viktora Orbána a jiných populistů, kteří vykazují zjevné antidemokratické tendence, zavání tím, čemu se říká nabíhat si na vidle. Vypadá to totiž jako další důkaz nepochopení, o co „obyčejným“ lidem žijícím daleko od politických center jde. Přesně tohle – tedy neporozumění a nezájem o „obyčejné lidi“ – bývá uváděno jako jeden z hlavních důvodů, proč se tito voliči bouří a dávají své hlasy osobnostem, které u druhé části rozdělené společnosti vyvolávají pocit ohrožení. Jenže každá cesta k nápravě začíná právě u „lamentování“, jež avizuje zájem o podstatu problému.

Dnešní Spojené státy jsou toho ukázkovým příkladem. Už jsme to nejednou slyšeli: země prochází hlubokou…