Jízda po exponenciále

A ti, kteří měli přijít, nepřišli.“ Nesrozumitelná, zmateně působící věta Andreje Babiše z nedávné tiskové konference může být ve své existenciální záhadnosti chápána jako metafora krize, do níž jsme se dostali. Podle statistik Evropského centra pro kontrolu a prevenci nemocí má teď epidemie z celé Evropy nejhorší průběh právě v Česku – nejrychleji tu přibývají nakažení i mrtví. Počet nakažených zdravotníků se zdvojnásobuje každých deset dní (aktuálně jich je přes šest tisíc), stejně jako počet hospitalizovaných, což je obojí ukázkový příklad exponenciálního růstu, před kterým odborníci varovali. Do nemocnic míří záplava pacientů, a protože sester ani lékařů nebude dost, je třeba říct, že lidé budou zbytečně umírat. Nejsme daleko od konceptu válečné medicíny, kdy už nebude možné léčit každého – anebo bude přinejmenším potřeba dělat velké kompromisy, které srazí kvalitu lékařské péče. Jak jsme se do téhle situace dostali a co nás čeká?

Kdo za kým nepřišel

Oxfordský specialista na globální rizika Jan Kulveit nabízí zajímavý příměr: Epidemie je jako přílivová vlna, jíž různé země staví do cesty různě vysoké hráze. V létě se virus tolik nešíří, a nízká hráz proto stačí. Na podzim ale virus snáze přeskakuje mezi lidmi a vlna přeteče. Česká hráz v létě téměř neexistovala, teď ji už nelze dostatečně rychle zvýšit a hladina stoupá.

Údaje byly na stole už v létě a premiér Babiš je mohl znát, kdyby chtěl. Ale i tak měl informací dost. Ministr zahraničí Petříček už…