Dvacet lekcí roku dvacet

Každá větší krize nějakým způsobem mění společnost. Vždy záleží jen na tom, jaké poučení si vybereme. V rubrice Téma najdete detailnější rozbor toho, co nás učí koronavirová pandemie, ale i toho, jak obdobné krize měnily svět v minulosti. Tady si proto dovolím jen rychlých dvacet postřehů, které si můžeme z letošního roku zatím odnést.

1. Potřebujeme přátele. Namyšlená česká vláda na jaře odmítala pomáhat jiným zemím, protože si prý krizi zařídily samy. Dnes jsme na tom nejhůře my a žádáme o pomoc. Investice do přátelství je investice do sebe samých.

2. Státní správa musí projít digitalizací. Řada institucí si dosud vystačila s papíry a psacími stroji. Poučení je, že informace, které nejsou v digitální podobě a není možné je sdílet mezi institucemi, neexistují.

3. Nejcennější komoditou je důvěra. A bohužel nám zásadně chybí. Poslední roky byla ambice mnoha lidí překračovat hranice svých sociálních bublin minimální.

4. S tím souvisí i poznání, že politika založená na premise „Nenáviďte ty druhé, abychom vás mohli před nimi ,ochránit‘“ ničí společnost. V krizi jsme zranitelní.

5. Pandemie si nevybírá, všichni jsme si rovní. Proto musí být kvalitní zdravotní péče i nadále dostupná všem.

6. Naopak vůbec si nejsme rovni v otázce dopadů. I ve světě chudí lidé kvůli pandemii chudnou. Pozornost českého státu většinou míjí potřeby nejslabších.

7. Český vzdělávací systém je zastaralý. Je třeba ho rovněž digitalizovat, ale hlavně nastavit tak, aby se neposilovalo vyloučení sociálně slabých.

8. Po silných řečech přichází silné bolení hlavy. Populisté mají tendenci podceňovat problémy a nechtějí připouštět vlastní omyl, protože to oslabuje jejich auru vyvolených.

9. Je třeba mít větší představivost. Často události posuzujeme na základě svých názorů či zkušeností z minulosti, ale jsou situace, které překračují naši fantazii. Proto je třeba být pokorný k limitům svých znalostí.

10. Stát potřebujeme, ale potřebuje nás stát? Přesně kvůli situacím, v jaké jsme se letos ocitli, platíme daně, máme instituce. Se státem se nyní setkávají i ti, kteří ho jindy nepotřebovali. Český stát však vypadá překvapeně, že má nějaké občany. A kultura není volnočasová aktivita!

11. Stát o sobě nic moc neví. Při nastavování pravidel pomoci, organizaci péče a podobně vykazoval flagrantní nedostatek informací.

12. Instituce jsou tu nastavené tak, aby se velkým pomáhalo být ještě větší. Pyramidu je třeba otočit, drobní živnostníci jsou nejvíce ohrožení.

13. Věda pomáhá. Schopnost vědců připravit dobré modely šíření viru, připravenost přinášet inovativní nápady či výrobky dokazují, proč je nutné investovat do vědy.

14. Jestli někdy bylo vidět, jak moc potřebujeme kvalitní média, pak nyní. Bohužel je ale také vidět, že způsob informování, který upřednostňuje konflikt nebo show před fakty, páchá velké škody.

15. Štěstí není plán. Na jaře jsme evidentně měli štěstí, což jsme zaměnili za politiku. Proto jsme teď na tom tak špatně. Velké problémy je nezbytné brát vážně.

16. Nevládní organizace jsou páteří společnosti. Lidé, kteří je tvoří, jsou zvyklí pomáhat, jsou v dennodenním kontaktu s lidmi. Proto často umí reagovat lépe než stát.

17. Fake news páchají větší škody, než jsme si mysleli. Roky tolerování manipulací a lží ve veřejném prostoru vedly k tomu, že lidé jsou ochotní věřit všemu a ničemu.

18. Společenská elita má odpovědnost, která přesahuje hranice profese. Jsou chvíle, kdy mít názor nestačí.

19. Teze, že ekonomika je vše, nefunguje. Už od devadesátých let tu vítězí představa, že ekonomie a ekonomové jsou králové všech disciplín. V politice však potřebujeme i sociology, psychology. Nemusí být rovnou ve vládě, ale rozhodně v týmech těch, kdo rozhodují.

20. V Česku chybí jakákoli vize a koncepční vedení.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor