Všechno je jinak

Pořádat v této podivné době multižánrový festival vyžaduje od pořadatelů notnou dávku odvahy. Výtvarník Krištof Kintera a produkční Denisa Václavová ji nepochybně mají. Pětadvacátý ročník akce této manželské dvojice 4+4 dny v pohybu začal v pátek nehledě na riziko, že se bude muset v případě dalších „tvrdých opatření“ slibovaných ministerstvem zdravotnictví po pár dnech ještě víc přidusit nebo úplně zrušit. A hned v neděli víceméně skončil.

Není třeba ale plakat: cílem festivalu byla – jako každý rok – snaha ukázat nejnovější počiny výtvarníků, divadelníků a performerů, kteří vyhovují experimentálnímu naturelu zmíněné dvojice. Něco z toho se za tři dny stihlo, hlavně se ale podařila věc, která celou akci zastřešuje. Oživit v Praze další opuštěný objekt, v němž se festival koná a který nalezením dočasné náplně ukáže nesmyslnost svého postupného chátrání.

Letos přišla na řadu Nová strašnická škola. Třípatrová secesní budova z roku 1909 v sousedství stanice metra Strašnická je kvůli havarijnímu stavu zavřená víc než dekádu, a ačkoli je na tuto kulturní památku už hotov projekt rekonstrukce za čtvrt miliardy a desátá městská část má na ni stavební povolení, v rozpočtu jí na ni zatím nezbývají peníze.

Když se loni začal festival plánovat, Kinteru s Václavovou potěšilo, jak vstřícní byli místní úředníci k plánu zaplnit prázdnou stavbu na…