Strach z prázdnoty

V Česku se stejně jako ve většině světa čtenáři seznamují s literárním dílem italské prozaičky Eleny Ferrante pozpátku. Enigmatické autorce nejprve vyšel globální čtyřdílný hit Geniální přítelkyně – a až po úspěchu tohoto ponoru do tenat přátelství, situace žen v poválečné Itálii, zvláště na jejím camorristickém jihu, začaly Ferrante vycházet starší prózy z devadesátých a nultých let. Naposledy takto v českém překladu vyšel román Temná dcera, v italštině publikovaný v roce 2006 a doprovozený o rok později dějově související knihou pro děti Pláž v noci.

Číst Temnou dceru a další předcházející romány po bestsellerové tetralogii Geniální přítelkyně svádí k redukci starších próz na přípravnou fázi epického neapolského vyvrcholení a samo čtení na jakousi archeologii témat a motivů: v jednoduchém příběhu akademičky Ledy, která se vydá pracovat k moři, kde na pláži rekapituluje svůj život, vztah k dospělým dcerám a zažívá platonické drama s hlasitou neapolskou rodinou, lze vysledovat všechna klíčová slova ke štítku Ferrante: komplikovaný vztah protagonistky-intelektuálky k matce, dcerám i rodné Neapoli, reflexi postavení ženy v akademickém, potažmo profesionálním prostředí či ohledávání vlastní identity v tomto vztahovém předivu.

Takové čtení je možné, bezesporu svůdné – ale také nudné. Leda jede k moři z bytu opuštěného dospělými dcerami oživit skomírající kariéru: prchá před dvojí prázdnotou, z identity matky ani intelektuálky…