Kdo je tady lotr

Když bylo Katce čtrnáct let, měla spoustu času na lotroviny. Svůj volný čas trávila jízdami tramvají načerno, pozdním vracením knížek do knihovny nebo sprejováním na zdi. Vedle toho také toužila po růžovém iPhonu, na který si poté, co oslavila patnácté narozeniny a mohla začít chodit na brigádu, vydělávala v obchodě. Když si jednoho dne vydělala dost a celá nadšená odcházela s výdělkem domů, náhle ji zastavil exekutor a s přísným „Ne tak rychle, slečinko!“ jí všechny peníze sebral na úhradu škod po starých hříších.

Výše popsaný příběh jsme si nevymysleli my, ale Česká advokátní komora, což minulý týden vzbudilo – dodejme, že oprávněný – rozruch. Příběh navíc vtělila do komiksu a zařadila do příručky, kterou využívá ve svém projektu Advokáti do škol, v jehož rámci někteří advokáti objíždějí základní a střední školy a chtějí vzdělávat děti o tom, jak funguje české právo. To by mohla být skvělá myšlenka, kdyby na zmíněném příběhu „Jak Katku dostal dětský dluh“ – což je zatím jeden z mála zveřejněných komiksů stostránkové pomůcky – nebylo úplně všechno špatně.

Karikovat dětské dluhy jako důsledek nezodpovědnosti dětí je naprosto nemístné. Zvlášť v Česku, které má přes šest tisíc dětských dlužníků a další desítky tisíc lidí si dluhy z dětství přenesly do dospělosti. Jejich podstata totiž spočívá v úplně něčem jiném než v dětských „lotrovinách“. Za dětské…