Anketa: Kdo by měl být příštím ombudsmanem/ombudsmankou a proč?

Příští ombudsmankou by měla být Mgr. Monika Mihaličková. Monika byla poslední poslankyní sněmovny romského původu (v letech 1998–2002). Jako žena a Romka je velmi citlivá k tématům diskriminace a úřad veřejného ochránce práv by zastupovala důstojně a pečlivě.

Veřejným ochráncem práv by měla být moudrá, obecně respektovaná osobnost se zkušenostmi při ochraně práv, při uplatňování nezávislosti a bez temných skvrn z doby totality včetně členství v KSČ. Typickým příkladem je pro mě například Stanislav Devátý. Uchazeči by mělo jít o věc, nikoli o funkci. Škoda že bylo nalezeno tak málo kandidátů, máme-li tak početný nejen stav advokátů, ale celou právnickou obec. Na straně druhé nelze podceňovat genia loci úřadu, který v případě bezúhonné osobní integrity uchazeče dokáže téma odpolitizovat.

Moje představa o ombudsmanovi je taková, že to musí být osoba odvážná, zdatná v právu a důvěryhodná. A srozumitelná, protože se jí pořád budou lidé na něco ptát. Jak říkal Otakar Motejl: sotva si sednete na lavičku v lázních, už občané tvoří fronty se stížnostmi. Takže: 1) Eliška Wagnerová, nejznámější ústavní soudkyně, spoluautorka komentáře k Listině základních práv a svobod, žena s neobyčejným sluchem pro lidská práva. 2) Jiří Machourek, slavný advokát brněnských disidentů, po roce 1989 dostal důstojníka StB Minaříka do vězení za pojistný podvod. 3) Vít A. Schorm, zmocněnec vlády pro zastupování před soudem ve Štrasburku. 4) Lenka Marečková, signatářka Charty a členka VONS, pracovnice prezidentské kanceláře v éře Václava Havla, dnes inspektorka ochrany lidských práv v rezortu obrany.

Ombudsmankou by podle mě měla být žena, silná osobnost. Já osobně mám dvě favoritky. Sentu Čermákovou, top manažerku, která se umí pohybovat v mužském tvrdém prostředí a která má zároveň rodinu, takže dokáže harmonizovat work-life balance. Věřím, že by jako ombudsmanka dokázala pomoci tak, jak je potřeba. A druhou favoritkou je pro mě právnička Irena Pelikánová, která dobře zná českou legislativu, byla členkou Legislativní rady vlády, zkušenosti má i ze zahraničí; věřím, že to vše by pro úřad ombudsmanky bylo přínosem.

Preference č. 1: Státní úředník, dobrý právník, ctící profesionální etiku. Nevystupující na veřejnosti politicky, neprosazující své politické názory, v rámci stávajícího práva pomáhající občanům, kterým se stala křivda. Vynucující práva, jaká jsou, nikoli ta, která by podle něho měla být. Nenavrhující žádnou novou legislativu.
Preference č. 2: Disident/ka. Paní Šabatová reprezentovala jedno křídlo disentu, které pojímá lidská práva jako kolektivní nároky; bylo by vhodné, aby ji nyní nahradil někdo z druhého křídla disentu, které pojímá lidská práva jako individuální svobody.
Preference č. 3: Končí-li dosavadní ombudsman/ka, pak novým/novou by měl/a být jeho/její dosavadní zástupce/zástupkyně (abych podle vašeho vzoru mrzačil český jazyk).

Člověk, který má za sebou dlouhodobé působení v oblastech, kterým se veřejný ochránce práv věnuje. Zároveň ale považuji za zásadní, aby to byla osobnost se silnou morální integritou a etikou, která ustojí otevřený spor s vládou, parlamentem, prezidentem, ale i kritiku veřejnosti. Veřejného ochránce máme jen jednoho a jeho role je nezastupitelná, často je to ta poslední instituce, která se ve sporu postaví za práva těch, které nikdo moc neslyší: seniorů, dětí, zdravotně postižených, osob zbavených svobody.
Tato kritéria pro mě splňuje Vít A. Schorm, právník se zahraniční zkušeností, pracoval s Otakarem  Motejlem či Pavlem Rychetským a je zmocněncem u Evropského soudu pro lidská práva. Zároveň ze své pracovní zkušenosti vím, že se i v nepopulárních tématech snaží prosazovat ochranu lidských práv.

Z uvedených kandidátů se přikláním k volbě Víta Alexandra Schorma. Ombudsman hájí a chrání práva jednotlivců a veřejný zájem a na to, aby smysl institutu mohl být naplněn, ho musí vést osoba důvěryhodná a odhodlaná. Ombudsman by měl být osobou s integritou a morálními zásadami, neměl by být ovlivňován přelétavou politikou strachu ani proměnlivým veřejným míněním, měl by být schopen držet se konzistence ve svých názorech a postojích a co nejvíce objektivně a konstruktivně vést šetření v jednotlivých případech. Pan Schorm není napojen na žádnou politickou stranu a se svým rozhledem v oblasti lidských práv jako vládní zmocněnec u Evropského soudu pro lidská práva se pro mě jeví jako nejvhodnější kandidát.

Být ombudsmanem je poslání. Měl by jím proto být člověk, který svou dosavadní prací, osobním angažmá a postoji, tím, co v životě dělá, prokazuje, že je mu vlastní brát se za druhé, ochraňovat zranitelné a utlačované, bojovat proti diskriminaci a bezpráví a kultivovat demokratické instituce.
Tyto náročné požadavky na ombudsmana vyplývají z povahy tohoto institutu. Je určitou morální autoritou, o to zásadnější, že jiné autority, v čele s prezidentem, morální rozměr pozbyly, nebo jej dokonce zpochybňují a na úřad ombudsmana programově útočí. Mimo jiné tím, jaké kandidáty prezident do čela této instituce doposud nominoval, aby ji ochromil.  
Osobně znám mnoho vhodných kandidátů, o kterých si myslím, že by v pozici ombudsmana obstáli. Jeden z nich získal nominaci Senátu: pan Vít Schorm.