Koronavirus 2: Proč jsme zaspali a co je třeba dělat dál

Měl jsem příznaky. Sebrali mě ze školy a poslali sem,“ říká sedmnáctiletý středoškolák Jan Votruba. Test na covid-19 podle něj není nic hrozného. „Čekal jsem to horší,“ říká o hlubokém výtěru z nosu, jenž některým z testovaných vhání do očí slzy.

Fronta na testy na nádvoří pražské Nemocnice Na Bulovce je druhý zářijový pátek dopoledne dlouhá pár desítek metrů. Usměvavý student nemusel čekat dlouho, „jen asi minutku“.

Zájem o testování ale rychle roste, kapacity se plní, a tak se v nejbližších týdnech těžko půjde vyhnout se tomu, že čekací doby porostou. „Předminulý týden k nám chodilo tak 500 lidí denně, minulý týden to stouplo na 700 a teď jsme na tisíci,“ vysvětluje Michaela Papežová, krizová manažerka nemocnice a vedoucí zdejšího odběrového místa, které každý den testuje samoplátce i ty, které na testy poslal lékař či hygiena.

Pražská Bulovka je jednou prvních linií, kde lze dobře pozorovat, jak vypadá druhá vlna koronaviru. O jejím nástupu od minulého týdne není pochyb. Potvrzené počty nakažených převyšují zdejší jarní maxima a čísla jsou rázem řádově horší než v okolních zemích. Německo před Čechy zavírá hranice, Andrej Babiš opět zmatkuje, uvnitř vlády eskaluje napětí, hygienici nestíhají. Česko prožívá déjà vu z jara – i když ne ve všem.

Každý den si voláme

Bulovka je spolu s Ústřední vojenskou nemocnicí jedním ze dvou největších odběrových míst v Praze. Kapacita testování je tu výrazně vyšší než na jaře, kdy se na testy mnozí nemocní po celou dobu karantény vůbec nedostali. Zároveň ale platí, že počty testů už narážejí na domluvený strop, který ministerstvo zdravotnictví pro Bulovku stanovilo na tisíc odběrů denně. Nemocnice proto zavedla systém elektronických rezervací a vyzývá zájemce o testování, aby jej využívali a nechodili rovnou z ulice. Průměrná doba, kterou na odběru stráví ti objednaní, se pohybuje kolem půl hodiny. Samoplátci jsou vítaní, jiné nemocnice – třeba v Příbrami nebo v Českých Budějovicích – už je ale minulý týden přijímat přestaly.

Dobrou zprávou pro celé Česko byl zatím nízký počet hospitalizovaných. „Na jednotkách intenzivní péče teď máme čtyři nemocné,“ říká Hana Roháčová, primářka Kliniky infekčních, parazitárních a tropických nemocí Nemocnice Na Bulovce. Rezerva už není zas tak velká. Lůžek s umělou plicní ventilací je na oddělení celkem šest. Další ale mohou být pro tyto účely upravena. Nemocnice se tak podle Roháčové může najednou postarat o 10–15 pacientů s umělou plicní ventilací.

Celkem bylo v pátek, v době uzávěrky článku, v Česku 64 lidí ve vážném stavu. Křivka jeví jasně stoupající trend, koncem srpna bylo číslo poloviční. Primářka Roháčová, šéfka nejznámější české infekční kliniky, má v interpretaci těchto údajů důležitou roli jako jedna z konzultantek předsedy vlády Babiše: „Každý den volám paní primářce Roháčové na Bulovku. Bulovka byla ta nemocnice, která měla nejvíc pacientů. To je pro mě ten hlavní indikátor,“ řekl premiér nedávno České televizi.

Co přesně primářka premiérovi radí, nelze zjistit. „Nebudu mluvit o svých soukromých hovorech, ale jsem s ním v kontaktu,“ potvrzuje Hana Roháčová. Nárůsty z poslední doby ji zatím neznepokojují, jsou podle ní do značné míry dány růstem počtu testů. Na podzim se podle ní situace může zhoršit, vývoje známého třeba z Itálie, kde na jaře epidemie explodovala s netušenou silou a zdravotnický systém přestal být schopen zvládat příliv nových pacientů, se ale neobává. „V Itálii denně přibývaly stovky pacientů, u kterých byla nutná hospitalizace. To se u nás neděje. Je to strašení nějakým scénářem. Poslední, co naši lidé potřebují, je, aby dostávali záplavu těchto informací, které já nepovažuji za dobré. Lidé se pak hrozně bojí.“

Primářka si také nemyslí, že by vláda během léta něco podcenila. „Přes léto byla epidemiologická situace klidná, v podstatě se nic nedělo,“ tvrdí Hana Roháčová. Jestliže se ale nic nezanedbalo, proč je pak co do nárůstu počtu nakažených na tom teď Česko podstatně hůř než třeba Německo, které v takové míře ochranná opatření nikdy neuvolnilo? „A víte, kolik dělají testů?“ odpovídá Hana Roháčová protiotázkou. Čísla okamžitě po ruce nejsou, později je ale není těžké zjistit – když vezmeme v úvahu odlišný počet testů a rozdíly v počtu obyvatel obou zemí, tak během uplynulého týdne přibývalo v Česku denně v průměru až desetkrát více nakažených než v Německu.