Nech letňák žít

Na Chvalčově je dnes krásně. Otvíráme ve 20 na louce pod Kozincem (značeno u obecního úřadu),“ stojí v oznámení ze začátku srpna na Facebooku. Na konci stručných instrukcí a po krátkém výšlapu čekají příchozí na svažité louce za vsí pod kopcem Kozinec rozestavěné dřevěné lavice, plátno, bar a Quentin Tarantino. Na programu Letního kina Chvalčov jsou dva filmy amerického režiséra za sedmdesát korun: nejnovější Tenkrát v Hollywoodu a jeho scenáristický debut Gauneři.

„Vždy v pátek večer přijedeme s plátnem, technikou, sudy piva a výčepem, rozbalíme stánek, vše zapojíme, zapálíme oheň za hledištěm a lidi se začnou scházet,“ popisuje Pavel Kubaník ze spolku Kulturák, který letní kino ve vesnici s šestnácti sty obyvatel v okrese Kroměříž na východě republiky provozuje. Dohromady ho dali před třemi lety komunitní svépomocí. Staré plátno bylo z kulturního domu, hlediště z palet, které navezli místní ze svých firem a dvorků, ozvučení půjčili fotbalisté, na projektor se složili ze svého – přispěla obec a místní podnikatelé. V průměru přišlo na každou projekci za tři sezony sto třicet diváků.

Chvalčov je jedním z mnoha sezonních kin, která v různých podobách posledních pár let vyrůstají po celém Česku. Na loukách, u rybníků, ale i na nádvoří pivovaru v Plzni nebo na zajímavých střechách, jako je ta funkcionalistická na pražském Veletržním paláci. Spolu s klasickými amfiteátry pod širým nebem, jež většinou stojí už od šedesátých let v okresních či krajských městech, tak letos v Česku promítá podle Unie filmových distributorů čtyři sta padesát letních kin. Je to o plnou stovku více než loni a nejvíce od roku 1990. V počtu vede Praha, kde je letních kin přes deset a organizátoři obydlují právě netradiční místa včetně Anežského kláštera.

Za boomem „letňáků“, které v minulosti patřily k oblíbeným prázdninovým aktivitám, stojí dvě věci. Nadšení nekinaři, kteří tak chtějí oživit místo, kde žijí. A spolu s tím dostupná technologie, jež umožňuje film lehce získat i přehrát. To udělalo z promítání snadnou formu kulturního zážitku, který navíc někdy dokáže zafinancovat další akce. I do zapadlejších míst se tak obloukem vrací zábava a s ní často pocit komunity – tedy to, co po revoluci zmizelo spolu s jednosálovými kiny, která byla přirozenými centry místní kultury.

Han Solo u Vltavy

Za kovovou branou hned vedle obřího plátna s úhlopříčkou třicet metrů zevluje partička kluků. Nakukují dovnitř oploceného areálu a chvíli to vypadá, že zvažují, jestli mají šanci plot přelézt a dostat se tak zadarmo na projekci druhého dílu Hvězdných válek Impérium vrací úder z roku 1980, která za chvíli začne v českobudějovickém letním kině Háječek. I když je zataženo, vstupenku si koupilo sto dvacet lidí. Zaplní sice jen něco přes desetinu celkové kapacity rozsáhlého amfiteátru, zato občas soumrakem probleskne světelný meč.

Impozantní hudba Johna Williamse rozechvívá vzduch v parku v centru města kousek od nábřeží Vltavy. Jedenáctimetrový Han Solo v podání Harrisona Forda působí v otevřeném přírodním prostoru impozantněji a svým způsobem i zábavněji než v klasickém kině, které má dokonalejší zvuk i obraz. Jako by byl spiklenecky blíž, i když se dobrodružství odehrává v předaleké galaxii. Světýlka na zábradlí u vchodu dotvářejí atmosféru.

„Nečekala jsem, že se dnes návštěvnost přehoupne přes stovku. Tohle je dobré číslo,“ říká Kristýna Novotná, jedna ze čtyřčlenné party mladých lidí, kteří provoz kina vysoutěžili od letoška do roku 2022 a věnují se mu ve volném čase. „Chceme si to tu hlavně udělat hezké,“ vysvětluje pracovnice v marketingu motivaci, s níž do projektu šli. Aby přitáhli co nejvíce diváků, snaží se filmy pojímat jako události. Na Hvězdné války dorazili fanoušci ve filmových kostýmech, k filmu Woodyho Allena Půlnoc v Paříži plánují francouzský večer s jídlem a hudbou, což se jim osvědčilo již u premiéry 3Bobulí, kterou doprovodili vinaři z Moravy a cimbálovka.