Skončit s novinařinou by bylo zbabělé

Tento týden začíná soud v kauze vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky Martiny Kušnírové. Jak často vás napadá, že to, co Slovensko řeší jako „případ Kuciak“, mohl být „případ Tódová“?

Napadlo mě to, samozřejmě. O tom, že Kočner nechával sledovat a fotit nejen Jána, ale i mě a další novináře, jsem se dozvěděla až v době, kdy už to nebyla reálná hrozba – Jánovi vrazi byli zadržení, Marian Kočner byl ve vazbě, takže už jsem neměla pocit reálného ohrožení.

Ukázalo se, že Kočner, obžalovaný z objednání Kuciakovy vraždy, má složku i s fotkami a detaily z vašeho života, které mu – stejně jako v případě Jána Kuciaka – ukazují vaše zvyky. Co zjišťoval?

Marian Kočner tvrdil, že si na mě a další jen sbíral informace, aby zjistil, jestli novináři neberou drogy a nejsou alkoholici nebo nevěrní, že hledal nějaké kompromitující informace. Ale to, co na mě a další posbíral, skutečně vypadá jako snímek dne. Údaje, kdy odcházíte z domu, kdy se vracíte, že si chodíte z práce koupit něco k jídlu do toho a toho obchodu, popsaný přístup k domu, jaké patro, že doma bývá okno otevřené na ventilačku. To není kompro.

Takže to vypadá, že si sledováním více novinářů, kteří o něm psali, vybíral vhodnou oběť?

Tohle nás s kolegy napadlo, tak jsme o tom přemýšleli, ano. Pak jsem si přečetla výpověď Petera Tótha, který měl naše sledování od Kočnera na starost, a on v ní říkal, že na nějaké dřívější dovolené v Chorvatsku se mu Kočner svěřoval s úvahami, že když se zabije jeden novinář, tak se ostatní polekají, a když se zabije druhý, tak bude definitivní klid. Takže měl tu myšlenku v hlavě vlastně léta, a nakonec to vypadá tak, že si vybral Jána Kuciaka právě proto, že ho asi nejvíc rozčiloval svými texty. Protože Ján se mu opravdu věnoval podrobněji než kdokoli z nás. A nejen že se věnoval tomu, že policie Kočnera v jeho podvodech chrání, nic nedělá, ale věděl vždy v reálném čase, že Kočner chystá nějaký obchod, dražbu. Jen se někam přihlásil, Ján už to věděl a mohl jeho obchody sledovat. Ján byl v těchto ekonomických věcech velmi dobrý.

Snímky vám ukázala policie?

Ano. Stalo se to poté, co se Peter Tóth rozhodl spolupracovat s policií. Řekl jim, koho kromě Jána sledoval a že je přesvědčen, že objednavatelem vraždy Jána je právě Kočner, který si sledování zadal. Na policii ale šel až poté, kdy zadržela vrahy. Nevěděli však, kdo je objednavatelem vraždy – jeden ze zatčených, Zoltán Andruskó, je dovedl ke Kočnerově přítelkyni Aleně Zsuzsové, která si ho na vraždu najala. Hned jak uviděl ve dveřích policii, začal spolupracovat, ulevilo se mu. Domníval se, že ho jdou možná sejmout ti objednavatelé jako někoho, kdo by mohl mluvit. A pár dní po zatčení Zsuzsové se rozhodl jít na policii i Peter Tóth, který pro Kočnera sledoval Jána Kuciaka a mě a další lidi a řekl, koho všeho ta zakázka na sledování obsahovala. Zlomilo ho to, když zatkli Zsuzsovou, s níž on na pokyn Kočnera také komunikoval.

Peter Tóth je bývalý agent Slovenské informační služby (SIS) a také bývalý novinář. Znáte ho osobně – jak se to stalo, že najednou najímá lidi, aby sledovali jiné lidi pro mafiána?

On je v podstatě legenda, byl to investigativní novinář, který odhaloval Mečiarovy kauzy a kauzy tajné služby za vlády Vladimíra Mečiara, únos prezidentova syna, vraždu Róberta Remiáše. Lidé, kteří s ním pracovali, ho popisují jako člověka, kterému stále nějak chyběly peníze, chtěl mít víc, a tak se mu zalíbilo prostředí organizovaného zločinu, že v něm byl víc než v těch novinách. Zřejmě byl už tehdy i agentem SIS. Bývalý šéfredaktor deníku SME Milan Šimečka říká, že začal psát na objednávku, takže ho propustil. Pak se zaměstnal v tajné službě, chvíli byl šéfem kontrarozvědky a pak už se z něj stal zřejmě takový žoldnéř – přesně na takovouhle špinavou práci pro Kočnera.

Změnila vás vražda Jána Kuciaka, přemýšlíte o své práci jinak?

Asi jsem dospělejší a zřejmě zodpovědnější. Ta vražda způsobila velký zájem veřejnosti o novináře a vícero z nás se stalo celkem známými lidmi. Lidé nás zastavují nebo nám píší a je to jiné, než když vás nikdo nezná a jste jen jméno pod článkem. Lidé teď od nás očekávají dobrou práci ještě naléhavěji než předtím.

A ten moment, když jste koukala na fotky sebe, manžela, svých dětí pořízených vrahem, vás nějak změnil?

Víte, já jsem se stejně jako ostatní novináři soustředila na tu vraždu a dopadení vrahů a na Kočnera, sebou jsem se až tak nezabývala. To si nemůžete moc připouštět. A hlavně jsme se všichni soustředili na Jána Kuciaka, protože on byl ten, kdo to nepřežil. A zamýšlet se třeba nad tím, že kvůli tomu skončíte se žurnalistikou, to nepřipadalo v úvahu. To by bylo zbabělé a ani by se to nedalo udělat rodičům Jána a Martiny. Ano, ocitli jsme se někde, kde jsme být nechtěli, ale kde děláme to nejlepší, co umíme.