Lepší něco než nic

Ve Žďáru nad Sázavou žije bezmála 21 tisíc lidí, koronavirus dostalo pět. Strach z infekce mizí. Na jeho místo nastupují obavy jiného typu – jak zachránit výplatu, dohnat ušlý výdělek a vyhnout se trvalejším ekonomickým škodám. „V březnu jsme měli vykročeno k rekordu. Rekord jsme nakonec měli, ale v opačném směru, než jsme čekali,“ bilancuje šéf hotelu Hajčman Pavel Bechyňa u rohového stolu v prázdné restauraci dva dny poté, co znovu otevřel.

Kuchyně vaří, recepce funguje, v protějším rohu si pochutnávají první hosté. Jsou jen dva, což lze připsat hluché době mezi obědem a večeří, ale i nejistému rozjezdu po dvou měsících nuceného klidu. Spolu s hotelem se musí probrat k životu i město za jeho okny a koneckonců celá česká ekonomika. Žďárský příklad ukazuje, nakolik lze v tom probouzení spoléhat na pomoc shora, od vlády v Praze.

Dlouhé čekání

Na počátku záporného rekordu hotelu Hajčman stálo rozhodnutí Bezpečnostní rady státu, že se Světový pohár v biatlonu v nedalekém Novém Městě na Moravě uskuteční kvůli hrozbě nákazy koronavirem bez diváků. To byl začátek března, ještě před vyhlášením nouzového stavu, a všech 60 nahlášených hostů se z Hajčmanu ze dne na den odhlásilo. Úplně plný hotel se vmžiku změnil ve skoro prázdný hotel, jehož jedinou klientelou zůstalo 12 dělníků, kteří tu dlouhodobě bydlí a opravují nedalekou trať. Dvanáct výhybkářů pak bylo až dosud jediným hotelovým příjmem, velká hotelová restaurace si v době koronakrize pomáhala otevřeným „hladovým oknem“, prodávala jídlo přes dveře. Tohle zajistilo stálou práci třem ze 17 místních zaměstnanců, zbytek zůstal nuceně doma.

„Zasáhlo nás to drasticky,“ říká Pavel Bechyňa, „bavíme se za ty dva měsíce o obratu kolem půl milionu korun, který bychom normálně měli. Obědy přes okno a těch pár ubytovaných stálých hostů na pracovní cestě to samozřejmě nemohlo vytrhnout. Naštěstí tady majitel není v nájmu.“ Na 14 lidí požádal hotel o finanční pomoc ve vládou zřízeném programu Antivirus, 80 procent platu těchto zaměstnanců, kteří zůstali přes dva měsíce bez práce, už jim dorazilo na účet, 20 procent lidem doplatil majitel hotelu.

„Nejdřív musíte výplaty lidem poslat a zaplatit za ně odvody, pak můžete dostat těch 80 procent, a to jsme splnili,“ líčí ředitel. Zájem měli také o další pomoc v podobě státem garantované půjčky v programu Covid, tam jsou ale nejspíš bez šancí. Banky si pečlivě vybírají a u restaurací a hotelů svítí bankám varovné světlo: nikdo neví, jak se tyto obory vzpamatují a jak dlouho bude jejich krize trvat.

„Velmi složité to celé bylo pro naše dvě zaměstnankyně, maminky samoživitelky, které šly s dětmi na ošetřovné. Peníze za březen jim přišly až minulý týden,“ popisuje ředitel hotelu. „Na městskou správu sociálního zabezpečení, kde jsem to pro ně pořád urgoval, se nedalo dovolat, byli přetížení.“ Minulou středu, třetí den plně obnoveného provozu, byl hotel dál prázdný, na oběd již ale přišlo z okolních kanceláří zhruba 150 lidí – to už se hodně blíží počtu obědů, které tu prodávali před koronavirem. „A doufáme, že i hotel se zase začne plnit. Jsme hotel hlavně pro pracovní cesty související se zahraničními firmami v průmyslovém parku,“ říká ředitel.

V cestovní agentuře Vysočina Tour v Nádražní ulici kousek od náměstí právě majitelka cestovky Lenka Fejfárková vyřizuje telefonát, v němž se klient dožaduje odpovědi, jak to bude s poukazem za neuskutečněnou dovolenou. Paní Fejfárková pořád ještě čeká na rozhodnutí, do kterých zemí a za jakých podmínek se bude dát o prázdninách cestovat bez testů, kam vůbec, kam s omezeními. Ale bez ohledu na tyto starosti má na tváři úsměv. „Jsem naprosto spokojená,“ říká. „Stát se o mě postaral jako nikdy předtím. Sice je můj propad příjmů od března doteď 100 procent, čistá nula, ale třeba se to obnoví,“ doufá.

Jako živnostnice si požádala ve dvou fázích o bonus pro osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ), dostala už 25 tisíc a v druhé fázi žádá o 19,5 tisíce, zároveň byla doma na ošetřovném se dvěma malými dětmi a tyhle peníze už jí taky dorazily. A majitel domu odsouhlasil paní Fejfárkové slevu na nájmu za kancelář – snížil ho o 30 procent –, což je podmínka pro to, aby mohla majitelka cestovky požádat stát o příspěvek na nájem za dobu uzavřeného provozu. „Využívám všeho, co stát nabízí, teď mi to stačí, nejsem zvyklá na nějaké hogo fogo. A když se to nezlepší, nebudu si zoufat, najdu si brigádu.“