Esej: Co bude největší výzva, které bude Česko čelit, a jaké je podle vás řešení?

Karl Jaspers v Duchovní situaci doby napsal, že duchovní situace člověka se vyjevuje „teprve tam, kde si je vědom sebe v mezních situacích“. Pandemie koronaviru byla právě takovouto mezní situací, a to planetárního rozměru. Utrpení a smrt statisíců lidí, drastické omezení práv a svobod, život v osamění a odloučení atd. – to vše jsou nanejvýš negativní a bolestné zkušenosti. Mezní situace však zároveň mohou vést k přehodnocení životních priorit a hodnot, k pokroku na rovině osobního růstu a zrání či stávání se sebou. Zdánlivý krok do temnoty a nicoty se paradoxně může stát místem zrodu něčeho nového. Právě tam, kde naše dosavadní projekty, strategie a domnělé jistoty troskotají, jsme nuceni činit odvážné kroky do neznáma, díky nimž se otevírají dosud netušené perspektivy a obzory. Klíčová otázka, která se nám klade v době postpandemické, zní: Dokážeme jako jednotlivci i jako společnost tímto způsobem zúročit svou zkušenost s mezní situací pandemie?

Posedlost předmětnou skutečností

Dnes sčítáme především utrpěné ekonomické a sociální škody. Není pochyb o tom, že jejich dopady budou velmi bolestné. Jistě je třeba učinit všechna nezbytná opatření pro oživení ekonomiky, přičemž pomoc by měla směřovat k těm nejpotřebnějším a nejohroženějším. Při snahách o záchranu národního hospodářství bychom však zároveň neměli přehlížet, že důsledky pandemie nás upozorňují na meze právě toho sociálně-ekonomického systému, jehož chod se lopotně snažíme oživovat. Znovu se nám…