Obavy i naděje

Tři měsíce tiše přemýšlel prezident Miloš Zeman v ústraní své kanceláře o výběru správného člověka na uprázdněné místo předsedy Nejvyššího soudu (NS), aby nakonec na všechny vyrukoval s překvapením: z nabízených jmen si místo favoritů vybral největšího outsidera, Petra Angyalossyho. Jak vědí všichni bookmakeři, taková sázka může přinést velkou výhru. Jde o to, kdo se z ní v tomhle případě bude těšit – justice, veřejnost, nebo prezident? Způsob, jakým Miloš Zeman svůj výběr provedl, totiž naznačuje, že všichni tři dohromady to být nemohou.

Uvidíme

Jisté je, že prezidentovi při výběru nešlo o prestiž předsedy a soudu. Pokud by hledal toto, musel by jmenovat Roberta Fremra, soudce s velkým domácím i zahraničním respektem, který je v současnosti místopředsedou Mezinárodního trestního soudu pro válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Dalším renomovaným kandidátem byl František Púry, blízký spolupracovník Pavla Šámala a současný předseda trestního kolegia Nejvyššího soudu. Jmenování těchto mužů by nebylo překvapením, naopak, bylo by přijato jako samozřejmost a jako výraz prezidentova respektu k nezávislosti soudu. Tito kandidáti by za své jmenování „nevděčili“ prezidentovi, ale sami sobě – dosavadní životní a profesní praxi.

V případě Petra Angyalossyho je to jinak. Profesně a osobnostně je velkou neznámou – na Nejvyšším soudu pracuje pouze tři roky. Svůj obrovský kariérní skok teď udělal díky prezidentovi a v tomto smyslu opravdu Miloš Zeman…