Jako když se střílí

Na Pražské jaro se těším. Je to poslední z velkých světových festivalů, na kterém jsem ještě nehrál,“ neskrývá nadšení Mahan Esfahani. Zároveň je v tom paradox, protože když se to vezme kolem a kolem, je tento hvězdný cembalista Pražan. Na Vinohrady se přestěhoval před pěti lety. Důvodem bylo vytoužené studium u české cembalistky Zuzany Růžičkové: chtěl jí být co nejvíce nablízku a po její smrti v roce 2017 zde už zůstal. Íránský rodák, který prožil mládí ve Spojených státech a formativní léta kariéry v Británii, tu našel domov a základnu, odkud vyráží do světa.

Pokud to má shrnout, pak 98 procent vystoupení odehraje v zahraničí. Na ta zbylá dvě procenta, kdy vystupuje v Česku, aktuálně připadá i streamovaný koncert v rámci Pražského jara, který se uskuteční 29. května. Esfahani v tuzemské premiéře odehraje mimo jiné Cembalový koncert britského skladatele Michaela Nymana. Volba není náhodná. I když je jeho vášní dílo Johanna Sebastiana Bacha, šestatřicetiletý Esfahani si udělal renomé jako hráč, který se nebojí experimentů a vede cembalo do 21. století. Vše s přesvědčením, že tento nástroj není muzejní kousek spojený se starou hudbou. Naopak – zaslouží si nový repertoár a postavení jako klavír nebo housle, které jsou od dobových nánosů osvobozené.

Když o Esfahanim a jeho generačních vrstevnících před dvěma lety psal uznávaný hudební kritik listu The New Yorker Alex Ross, uvedl, že „dávají až hipsterský nádech nástroji, který je často stereotypně líčen jako…