Klením ku zdraví

To se snad v tom Respektu někdo pos*al. Už kolikátý týden nás čtenáře zásobují radami, jak si zvednout náladu v téhle zas*ané pandemii a výsledek, ku*va, žádný. Jsou to samé pí*oviny, nic z toho pořádně nefunguje.

Pokud se cítíte právě takhle, je nám to pochopitelně líto. Ale asi máte pravdu. Sborové zpívání se sousedy, které jsme doporučovali minule, není pro každého, trénink zvládání nejistoty člověka brzy unaví a rady k „přeformátování“ vlastních emocí ho v karanténě leda tak rozzuří doběla.

Ovšem, jak vás tak posloucháme, nemůžeme se ubránit radostnému pocitu, že svou pandemickou depresi vlastně zvládáte na jedničku i bez nás. Nepotřebujete žádné rady z časopisů, přišli jste na to sami. Prostě dál nadávejte z plných plic. Pomáhá to a věda je na vaší straně.

S rukou v ledu

Klení v odborných kruzích dlouho nemělo dobrou pověst, až se zdá, že se v tomto případě věda neubránila vlivu morálky, která vulgarismy odpradávna tabuizuje. V psychologii dlouho dominoval názor, někdy nazývaný jako hypotéza chudého slovníku, že používání vulgarismů je projevem mizerné slovní zásoby, nevzdělanosti, lenosti a impulzivity. Podle této teorie zkrátka všemožné sprosťárny slouží chudým duchem při konverzaci k maskování mezer v jejich děravé verbální výbavě.

Nelichotivá teorie se ovšem přednedávnem začala drolit. Ve výzkumech se jednak ukázalo, že lidé coby výstelku svého projevu mnohem častěji používají různá „eeee….“ nebo „hmmm…“. A klení samotné se pak v jiné linii…