Děti bez školy

Čeští školáci v těchto dnech zažívají něco, co předchozí generace nepoznaly. Už dva měsíce jsou zavření doma s rodiči. Škola, která je pro většinu dětí středobodem života a místem, kde se vzdělávají, učí se komunikovat a navazují přátelství, z jejich života v polovině března náhle zmizela kvůli epidemii koronaviru a děti se ocitly v dosud nepoznané situaci. Ve zcela neprobádaném terénu se ve stejnou chvíli ocitli i učitelé, kteří dostali náročný úkol ze dne na den dětem uzavřeným doma zorganizovat výuku na dálku, na což je nikdy nikdo prakticky nepřipravoval.

Blíží se konec května a část dětí se do škol postupně vrací, což je příležitost pátrat po tom, co se během těch dvou výjimečných měsíců ve školách, v domácnostech a v hlavách dětí vlastně odehrálo. Bezprecedentní experiment pro milion a půl žáků středních a základních škol vyvolává celou řadu otázek. V jakém stavu se děti, které strávily mnoho týdnů často jen ve společnosti rodičů, do škol vrátí? Zvládly školy zařídit dětem výuku na dálku, anebo byly uplynulé dva měsíce promarněným časem? A co jsme se dozvěděli o fungování zdejšího vzdělávacího systému? Lidé z oboru se shodují, že pro všechny zúčastněné bylo zavření škol velkým krokem do neznáma a na solidní závěry je ještě brzy. Jedním dechem ale dodávají, že to, co se ve zdejších školách a rodinách v těchto dnech odehrává, dramaticky ovlivní jejich budoucnost.

Naučím se víc

Helena Marková dostává jednou týdně na mobil textovou zprávu, z níž se dozví, co všechno by se měl její sedmiletý syn Kuba přes týden naučit. Esemeska, kterou jí od března posílá Kubova učitelka ze základní školy ve slezských Albrechticích, je zpravidla stručná a jde vlastně jen o výčet stránek v učebnicích a pracovních sešitech. Heleně Markové coby bývalé učitelce tento model nestačil, a jelikož je se svým synem během nouzového stavu tak jako tak doma, rozhodla se k jeho vzdělávání využít i dalších dostupných možností.

Školní den u Markových začíná v devět ráno, kdy v televizi běží pořad UčíTelka vytvořený narychlo Českou televizí speciálně pro domácí vzdělávání mladších žáků v časech koronaviru. Díl pro každý ročník trvá půl hodiny a je vždy zaměřen na jeden předmět. „Mají to pěkně udělané, Kubu to baví,“ hodnotí pořad Marková. Když UčíTelka skončí, výuka se přesune do kuchyně k bílé tabuli, kde se Kuba učí podle učebnic. Dnes je na programu matematika, konkrétně násobení číslem šest. „Šlo mi to,“ shrnuje Kuba úsečně svůj výkon. Když s matkou později probírá svoji oblíbenou prvouku, tedy něco jako přírodopis pro první stupeň, jde se z kuchyně ven na zahradu ověřovat teoretické poučky z učebnic rovnou v praxi. A tohle Kubu baví ze všeho nejvíc. Jelikož rodina bydlí na venkově, má vše z první ruky – na zahradě je úl, ob plot se pase stádo koz, ovcí a pobíhají slepice. „Kolem domu a zvířat je navíc spousta práce, kterou je potřeba udělat, ale beru to tak, že se i tím Kuba učí,“ vysvětluje Marková.

Škola v Albrechticích se sice už za týden pro žáky prvního stupně otevře, Kuba už však zůstane do prázdnin doma. Paní Marková má obavu o jeho babičku, která by se od Kuby trávícího čas mezi ostatními dětmi mohla nakazit koronavirem, zároveň si je jistá, že doma se toho syn nejspíš naučí víc, protože škola pojede až do prázdnin v provizorním režimu. Marková se také s učitelkou domluvila, že jí bude posílat fotky hotových úkolů v textové zprávě. „Měsíc navíc už zvládneme,“ říká Marková, která pracuje jako účetní, a může tak být se synem doma. Svoji práci dělá po večerech, když syn usne. Kubovi navíc domácí výuka vyhovuje a do školy se nijak nehrne. „Baví mě to,“ říká temperamentní druhák. „A nejvíc se mi libí, že můžu hrát o přestávkách na počítači Minecraft,“ hodnotí dosavadní průběh svého domácího vzdělávání. Chybějí mu sice spolužáci, ale s kamarády se vídá venku a na zahradě, takže samotou netrpí.