Velký vídeňský experiment

Sebastian Kurz před čtyřmi lety na nádražích nevítal utečence, otevřeně kritizoval německou kancléřku Angelu Merkel a hájil postkomunistické státy střední Evropy před těmi, kteří jim v uprchlické krizi vyčítali sobeckost a nesolidárnost. Stal se díky tomu oblíbencem velké části české veřejnosti. Když elegán Kurz po volbách v roce 2017 sestavil vládní koalici svých lidovců s národovci ze Svobodné strany Rakouska (FPÖ), tak se v očích mnoha zdejších konzervativců stal zachráncem opravdové, údajným levicovým liberalismem nezkažené evropské pravice.

Kurz ale ve skutečnosti nikdy nebyl ideologem, nositelem nové konzervativní vize, a už vůbec nebyl euroskeptikem. Je spíše mimořádně pružným profesionálem, jenž své priority podle potřeby mění. Jeho komunikační a vyjednávací schopnosti se výborně hodí do éry drobení politické scény do většího počtu stran, kterou momentálně zažívají skoro všechny evropské demokracie. Na Nový rok oznámený vznik nové vlády lidovců se Zelenými je projevem této Kurzovy flexibility (chcete-li oportunismu) – a zklamáním pro české i jiné konzervativce, kteří si do mladého kancléře projektovali své představy.

Ochrana klimatu a hranic

Kurz, jenž v zářijových volbách triumfoval s 37,5 procenta hlasů, do programu nové vlády prosadil mnohé ze svých priorit. Dojde ke snižování v Rakousku tradičně vysokých daní a budou zavedena některá opatření, jež mají Kurzovi udržet voliče přeběhlé od nacionalistické FPÖ. Konkrétně mají být zakázány muslimské šátky…