Složitá a podivná

Zkušený bruselský úředník se ptá svého českého kolegy: „Co je váš větší problém ve vztahu k Unii? Nevědomost, nebo nezájem?“ „Nevím. A ani mě to nezajímá,“ odvětí znuděně Čech. Úřednická anekdota ze života míří do černého: Češi rádi lamentují nad nízkými platy, jednu z nejlepších příležitostí získat lukrativní místo si však nechávají už řadu let ujít. Jde o možnost kariéry zaměstnance některé z institucí Evropské unie, jež mají pro Čechy coby zástupce členského státu připravené židle. Češi na ně dosud v porovnání s ostatními spíš rezignovali. S úderem prvních lednových dnů začala přípravná fáze na druhé české předsednictví EU – odstartuje v půlce roku 2022 – a na čáře stojíme už podruhé ve stejných botách. V Bruselu je i po patnácti letech členství nedostatek českých úředníků, kteří by zdejší vládě, až to vypukne, pomohli řídit Evropu.

Chceme víc

Zatímco třeba u Soudního dvora Evropské unie nebo v její zahraniční službě se daří českým zaměstnancům prorazit, v největší a nejdůležitější bruselské úřadovně, Evropské komisi, je cítit zřetelné manko. K prvnímu čtvrtletí loňského roku tam pracovalo 510 Čechů, což představovalo zhruba 1,6 procenta ze všech zaměstnanců. Komise nemá pevné kvóty, ale orientační počty odpovídající podílu daného státu na celkové populaci Unie: v případě Česka je to 2,1 procenta, a země má tedy o 100–120 euroúředníků méně, než by měla – nebo spíše mohla – mít. Zástupců stejně lidnatého Maďarska pracovalo ke stejnému datu v komisi 758, víc je…