Nejen represe, ale i důvěra

Mnohé diktatury zkrachovaly, protože se jim nepodařilo přimět obyvatelstvo k dostatečné loajalitě. Co kdyby ale měly k dispozici technologie digitální éry umožňující sledování každého jednotlivce? A nevyužívaly je pouze k politické represi, ale i k zajištění pořádku podle představ veřejnosti? Touto nebezpečně svůdnou myšlenkou se už celou dekádu zaobírá čínská vláda, usilující o vytvoření takzvaného sociálního kreditu pro každého občana. Systém má „slušným“ lidem zajistit bezproblémovou existenci privilegovaných, narušitelům pravidel udělat ze života peklo.

Myšlenka je zdánlivě jednoduchá: Platíme-li včas účty, přispíváme charitě, třídíme odpad nebo dodržujeme dopravní předpisy, dostáváme kladné body a kredit na našem účtu stoupá. Odměnou jsou třeba kratší čekací doby v nemocnicích, výhody na letištích, slevy na vytápění, levnější jízdenky na veřejnou dopravu nebo nižší úroky u bankovních půjček. A naopak – přecházíme-li ve městech prošpikovaných kamerami špatně ulici, dlužíme peníze či kouříme tam, kde se nemá, body ztrácíme. V krajním případě se ocitneme na černé listině a nesmíme si koupit lístek na rychlovlak nebo dát dítě do dobré školy. Sociálnímu kreditu patrně nebudou prospívat ani známky nezávislého uvažování či rovnou kritická činnost, takže na seznamu ostrakizovaných občanů se může snadno ocitnout i věřící, politický aktivista či nepohodlný novinář.

Prozatím jde o izolované systémy zaváděné buď firmami pro své zákazníky, nebo v regionálním měřítku místními…