Je noc a ke státní hranici se žene trabant se čtyřčlennou posádkou. Zastavuje je závora a nesmlouvavý pohraničník se samopalem. Za trabantem se řadí další, za chvíli jich jsou desítky. Lidé se dožadují otevření hranic, provolávají hesla o svobodě, nikdo z nich přitom neví, jestli po nich vojáci brzy nezačnou střílet. Je 9. listopadu 1989, v televizi před chvílí promluvil člen politbyra ústředního výboru východoněmeckých komunistů Günter Schabowski a šokovaným občanům své dosud zadrátované země oznámil novou možnost vycestovat.
Na jednom z hraničních přechodů toho večera nervózně se svými rodiči přešlapuje u trabantu i desetiletá Fany. Na té druhé, západoněmecké straně jí mává vstříc její kamarádka Sofie a vybízí ji, aby se za ní vydala. Diváci v kině ani nedutají, jak to dopadne.
Jako první bariéru prolomí Sofiin pes Sputnik, kterého Fany opatrovala poté, co její malá přítelkyně s matkou o několik měsíců dříve potají emigrovala přes Maďarsko na západ. Sputnik podlézá závoru a na moment s pohledem zpět ztuhne, zda po něm pohraničník nezačne pálit. Voják už už tiskne spoušť, v poslední vteřině ale přichází rozkaz, že hranice je skutečně volná. Trabanty se rozjíždějí na západ, Sputnik skáče kolem Sofie a kamarádky si padají do náručí.
Film Fany a pes není nějakým kýčovitým melodramatem. Téma rozdělení Německa a pak jeho znovusjednocení v pohnutých letech konce komunismu divákům předvádějí kreslené dvojrozměrné postavy, v sále se přitom ozývá nebývalé množství…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
