0:00
0:00
Kultura5. 1. 20202 minuty

Doba předbaristová

Josef Kroutvor: Pražský kavárník

Vlastně by se to dalo brát jako završení trilogie vydané během pouhého jednoho roku: kunsthistorikovi Josefu Kroutvorovi (1942) vyšly sbírky esejů věnovaných jeho profesním zážitkům (Poletování jednoho ptáčka), toulkám milovanou Šumavou (Lesní eseje) a nyní máme k dispozici i jeho pohled na zbývající třetí prostředí, v němž se cítí být, respektive je jako doma. Totiž na kavárny, konkrétně ty pražské, jež jsou „neoddělitelnou součástí dějin umění, všech oborů humanitních věd a filozofie“.

Kroutvorův Pražský kavárník to bere chronologicky. Od vlastenecké kavárny U Komárků, kam docházel Karel Hynek Mácha, přes legendární Unionku, ve které přišel na svět český kubismus, meku německy píšících literátů jménem Arco, Národní kavárnu, kde byl před sto lety založen Devětsil, levičácké Metro, noční bar U Macháčků, ze kterého mohli prvorepublikoví novináři odkráčet rovnou do práce, až po Slavii, jíž paradoxně víc prospíval čas komunistické totality než kapitalistické svobody. V detailech se pak Kroutvor soustředí na věci, jež by méně všímavý návštěvník kavárny – a nemusí být rozhodně jen pražská – přehlédl. Třeba na všudypřítomnou židli z ohýbaného bukového dřeva od firmy Thonet, která se zrodila v Koryčanech na Moravě už v polovině 19. století a dodnes se v TONu v Bystřici pod Hostýnem jako typ č. 14 vyrábí díky tomu, že je „lehká, snadno přenosná, pružná“, že je to „židle vskutku občanská a funkční, neboť nedělá rozdílů mezi hosty, je elegantní, demokratická“.

↓ INZERCE

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc