Lesk a bída nejistoty

V psychologii nemá nejlepší pověst. Zvyšuje stres, stojí u zrodu všemožných duševních potíží a výzkumy dospívají k závěru, že homo sapiens ji prostě vůbec nemá rád. Můžeme si troufnout tvrdit, že všeobecná nejistota, co bude se světem a našimi životy dál, je hlavním důvodem toho, proč se nálada mnohých pozemšťanů v čase pandemie tolik houpe.

Rozhodli jsme se proto v rámci snahy o pozvednutí mysli našich čtenářů najít tentokrát na nejistotě i něco pozitivního. A kupodivu to nebylo tak těžké.

Bolest nepředvídatelného

Výzkumy dokládající toxický účinek nejistoty na lidské prožívání a chování sahají hluboko do 20. století, a to jak v ekonomii, tak psychologii. Oblíbený scénář, který nedávno zopakovali například neurovědci z University Col-
lege v Londýně, vypadá nějak takhle. Pokusný dobrovolník má cosi udělat – ve zmíněném případě například v počítačové hře obracet kameny, pod nimiž mohou číhat hadi –, přičemž mu cosi hrozí: každý vyrušený had znamená malý, ale nepříjemný elektrošok.

Mozek našeho nešťastníka tedy pracuje na plné obrátky, aby v mozaice kamenů, které má obracet, vytušil nějaký systém, jenž ho dalšího utrpení ušetří. Pakliže takovou jistotu najde, snižuje se jeho stres i prožívání bolesti. Nepředvídatelnost naopak obojí zhoršuje, jak svými přístroji zjistili londýnští vědci. To je základní poznání výzkumů nejistoty: lidé dobře zvládají negativní okolnosti, pokud vědí, s čím mohou počítat.

V méně drastické formě vztah nejistoty a stresu…