Na konci nás čeká ledovec
S jedním ze scenáristů a režisérů seriálu Babylon Berlín Achimem von Borriesem o fascinaci dvacátými lety, době předpsychologické a vyvolávání ducha Fritze Langa.
Jako scenárista jste v Good bye, Lenin! psal o osmdesátých letech ve východním Německu. Teď v Babylonu Berlín píšete o dvacátých letech ve výmarské republice. Byla pro vás větší výzva konec socialismu, nebo nástup nacismu?
Konec socialismu mi byl blíž a byl tak o něco snazší. Ani ve dvacátých letech jsem se ale neocitl poprvé. Odehrával se v nich už můj film Láska v myšlenkách. Dvacátá léta nás vždycky fascinovala. Dlouho jsme to probírali na schůzkách a pak jsme tři roky společně psali scénář. Měli jsme hodně času se do té éry ponořit. Dělat výzkum, jak Berlín ve dvacátých letech vypadal. Jak lidé přemýšleli.
Čím vás ta éra fascinuje?
Když jsme chodili do školy, období Výmaru bylo jen poznámkou pod čarou v německých dějinách. Zcela logicky vzhledem k naprosté brutalitě období nacismu, které jsme měli pokryté důkladně. Výmar byl dlouho přehlížený, přestože všechno, co máme rádi ze současné moderní společnosti, má své kořeny v liberálních dvacátých letech. Samozřejmě v nich existovali nepřátelé zleva i zprava, ale bylo to období rozkvětu. Což mi došlo až později. Stejně jako jsem netušil, jak zajímavý byl v Berlíně noční život. Berlín byl podobně metropolitní a kosmopolitní jako dnes. Chtěli jsme sami sobě připomenout, že to tak bylo.
Zároveň to ale byla doba chudoby a traumatu z první světové války. Třetí díl se točí kolem krachu na burze v…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu