Skoro devět milionů lidí, hlava na hlavě. Téměř šest milionů cest napěchovaným metrem denně. Malinké byty plné lidí. Restaurace, kde strávníci sedí tak blízko k sobě, že přílohou ke každému jídlu je klaustrofobie. Nedostatek zdravotního personálu a oproti třeba České republice daleko menší počet nemocničních lůžek na osobu. Hned jak se objevily první zprávy o šíření viru Covid-19 z Číny, bylo jasné, že New York vysoce infekční onemocnění srazí na kolena. Tedy aspoň konzumentovi zahraničních zpráv.
Jako pracovnice v mezinárodním veřejném zdravotnictví jsem se začala připravovat na kolaps, ale byla jsem skoro sama. Američané vykazují zvláštní druh buď optimismu, nebo popírání reality. Nejen přístup „to se tady stát nemůže“, ale také falešné přesvědčení, že to v jejich zemi je výrazně lepší, než odpovídá faktům a schopnostem. Školy nikdy nezavřou! V New Yorku se bude doručovat jídlo i při atomovém výbuchu! Zvládneme to! Tady jsou nejodolnější lidé na světě! Odolní určitě, ale také znevýhodnění. Když se během posledních dvou týdnů začala hroutit půda pod nohama, tak Newyorčané, kteří většinou nemají auta, vozili zásoby jídla a toaletního papíru v taxících, ve kterých si doslova podávají kliku u dveří s dalšími pasažéry.
Doma pak vyloženými nákupy zatarasují chodby – známkou newyorského bytu je, že úložné prostory jsou nadužívány i v období klidu. V ledničce míváme zásadně věci, které vůbec chladit nevyžadují. Výsledkem je ještě méně místa k pohybu, všichni jsou ještě blíž…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
