Dočasná magie

Celou Karlovu ulici, kde obvykle není k hnutí, má Filip tentokrát jen pro sebe. Rázně vykračuje směrem ke Karlovu mostu vstříc nevšednímu zážitku.

Historické centrum Prahy je jako vyměněné. Krámky s cetkami zavřely, mezi mostem a Staroměstským náměstím svítí jen jeden. Turisty nahradila hrstka zvědavců a mileneckých párů, většina mluví česky. Je jich tak málo, že občas v klikatých uličkách zůstane člověk sám, kam až oko dohlédne.

Na mostě je míň lidí než soch. Semafory na jindy rušné ulici u Klementina fungují, jako by nic, ale občas přeblikávají naprázdno. Nemají pro koho, aut i chodců je poskrovnu. Vltava je klidná a prázdná, lodě spí u břehu. Magická Praha je zpátky.

Na půl plynu

Na hlavě má Filip vojenskou plynovou masku a na zádech velkou krychlovou zelenou brašnu Uber Eats. Obojí tvaruje jeho večerní siluetu do bizarní podoby, jako by prázdnou ulicí kráčel novodobý golem. „Nemůžu nic ponechat náhodě,“ říká svačinář v odpovědi na dotaz, zda to s ochranou dýchacího ústrojí přece jen nepřehání. Zakrývat ústa a nos je v Česku od minulého týdne povinné, roušek a respirátorů v průběhu týdne v ulicích výrazně přibylo. Maska z army shopu je ale extrém.

Slovům je přes ni rozumět dobře. Filip vysvětluje, že si ji pořídil i s náhradními filtry těsně před zavřením obchodů. Kvůli práci, protože při roznášce jídla podstupuje přesně to, čeho je v době koronavirové pandemie třeba se…