Máme to pod kontrolou?

Nákaza koronavirem se v Česku šíří v zásadě podle předpokladů. Dokud ale zůstávala daleko za hranicemi země, málokdo přípravě věnoval pozornost. Teď se potvrzuje, jaká chyba byla brát hrozby na lehkou váhu.

Úplně stranou je třeba nechat speciální případy, jako je prezidentův vrchní poradce Martin Nejedlý, který po výletu do Číny vyrazil místo doporučené karantény do restaurace. Anebo lékař v Praze 6, který po návratu ze severu Itálie otevřel ordinaci a dva dny přijímal pacienty.

Vedle rozhodnutí jednotlivců jde ale hlavně o reakci státu, kde přibývá indicií, že leccos šlo udělat jinak a lépe.

Až minulý pátek ráno – pět dnů po potvrzení prvních nálezů – poradil premiér Babiš spoluobčanům, aby pokud možno vůbec nejezdili do Itálie a aby po návratu z ohrožených oblastí zůstali dva týdny doma. Po bitvě je každý generál, ale se zkušeností minulého týdne je jasné, že doporučení mělo přijít mnohem dřív a v důraznější formě. Všechny pozitivní případy z prvního týdne souvisely s cestami do Itálie a mezi nakaženými byli i lidé, kteří si po návratu nemoc nepřipouštěli a zapojovali se do běžného života. Lze jim to vyčítat jako nezodpovědnost, nicméně vzkazy vládních činitelů – od nichž lidé v krizi čekají směrodatné informace – byly dlouho nejednoznačné a šlo si je vyložit i tak, že lyžovačka stranou velkých středisek zas tak velkou hrozbou není.

Úplně neprůstřelný zjevně není ani státní systém na zachycování nemocných. Přinejmenším podle příběhu první nakažené ženy z Prahy…