Hledání nejmenšího zla

Turecký vladař Recep Tayyip Erdoğan se ocitl v kleštích. Čelí hrozbě přívalu stovek tisíc utečenců, kteří se po ofenzivě syrského režimu a Ruska na severozápadě Sýrie tísní u tureckých hranic. Evropa mu nechce pomoci s vytvořením bezpečné zóny, jež by syrské civilisty chránila, a zároveň odmítá prodloužit finanční podporu určenou 3,6 milionu syrských uprchlíků, kteří už v Turecku žijí.

Rozhodl se tuto situaci vyřešit po erdoğanovsku: vzal do kleští Evropu a zkusil si její pomoc vynutit. Otevřel hranice do Řecka a vypravil k nim autobusy s Afghánci, Íránci, Syřany, Iráčany, Pákistánci. Minimálně 15 tisíc běženců uvěřilo, že cesta do vysněné Evropy je volná a z turecko-řecké hranice proto poslední týden přicházejí obrazy, které působí jako déjà vu uprchlické krize roku 2015.

Rok 2015 nebude

Rok 2015 se ale s největší pravděpodobností opakovat nebude. Všichni vládní politici v Evropě vědí, co by další nekontrolovaný příchod stovek tisíc žadatelů o azyl způsobil. Ještě větší rozštěpení Evropské unie, ještě větší posílení nacionalistů a extremistů. Hrozbou je letos něco jiného: že Evropa přestane dodržovat konvence na ochranu uprchlíků vzniklé z lekcí druhé světové války a trvale se stane „pevností“ podle představ maďarského premiéra Viktora Orbána.

Řecko v nynější nouzi ukazuje, jak by taková pevnost zhruba vypadala. Na měsíc v rozporu s mezinárodním právem nebude přijímat žádné žádosti o azyl, každé překročení své pozemní i námořní hranice bez patřičného…