Co přinese Severní proud

Když si bral Jens Stoltenberg minulou středu na bruselské schůzce Severoatlantické aliance slovo, tvářil se podle zapisovatelů docela vážně. „Hlavní problém je, že Rusko vůbec nebere v potaz naše argumenty a dál rozmisťuje v Evropě střely s jadernými hlavicemi,“ popsal shromážděným ministrům obrany členských států NATO důvod svých obav o bezpečnost kontinentu. Ve stejné chvíli, ve městě jen pár set kilometrů dál v útrobách sesterské západní organizace bouchalo šampaňské – a hlavní roli hrálo opět Rusko. Na půdě Evropského parlamentu se objímali poslanci se zástupci Evropské komise a Unii předsedajících Rumunů, že se jim podařilo stvrdit kompromisní znění nové legislativy upravující strategický sektor a do Unie tak bude zanedlouho proudit plyn z nového ruského plynovodu. Byznys bude, radovali se nad Nord Streamem 2 jedni. Tak pánbůh s námi, dodávali druzí.

Hluboko pod vodou

Posledně jmenovaný povzdech může působit jako příliš emotivní hodnocení, v případě Nord Streamu 2 jde ale spíše o uměřená slova. Někdejší polský ministr zahraničí Radosław Sikorski přirovnal plynovod k paktu Ribbentrop-Molotov, jímž si, jak známo, Hitler se Stalinem rozdělili Evropu na sféry vlivu. Současný americký velvyslanec v Berlíně letos v lednu před Nord Streamem 2 veřejně varoval a nazval jej „politickou zbraní v rukou Moskvy“, zatímco stovka evropských poslanců včetně dvou Čechů už v prosinci adresovala německé kancléřce Angele Merkel naléhavou výzvu k…