0:00
0:00
Kultura9. 2. 20196 minut

Zlatý Transgas

Proč se poválečné stavby bourají i přesto, že je jen málokdy nahradí kvalitnější architektura

,
foto: Matěj Stránský
Je čas na drapáky. (Transgas)
Autor: Matěj Stránský

Až budete číst tyto řádky, po budově známé jako Transgas se patrně už budou prohánět demoliční drapáky. Její majitel HB Reavis dostal od městské části povolení ke zbourání díla architektů Václava Aulického, Jiřího Eisenreicha a Jindřicha Malátka, které na Vinohradech stálo od konce sedmdesátých let. Koncem minulého týdne sice developer oznámil, že v Praze prodá několik nemovitostí, včetně Transgasu. Na jeho zbourání se ale prý nic měnit nemá.

Debata, zda má smysl památkově chránit stavbu představující pozoruhodnou ukázku mezinárodního stylu brutalismus, je tím u konce. A otevírá se debata nová: čím Transgas nahradit? Respektive otevřít by se měla, ale i zde je již jasno. Kancelářská a obchodní novostavba se má jmenovat Vinohradská a její podoba je známá z vizualizací kanceláře Jakub Cigler Architekti. Ta má v Praze za sebou realizace komplexů Quadrio a Florentinum. Nový návrh jako by jim z oka vypadl: spousta skla drženého pohromadě spoustou ocele je vmáčknuta do stávající zástavby s elegancí buldozeru snažícího se nacpat do smokingu.

↓ INZERCE

Unifikovaná fasáda a dlážděné náměstíčko nenabízejí nic, co by na daném místě mohlo zpříjemnit život komukoli jinému než majitelům plánovaných butiků a jejich zákazníkům. Proč nás vlastně nejspíš za pár let čeká nabízející se povzdech „zlatý Transgas“? Tím spíš, když zkušenosti ze světa říkají, že zajímavé…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc