Kodrcání od voleb k volbám

Už dvacet let si čeští pravicoví voliči kladou otázku, proč se menší strany napravo od středu vlastně nespojí do jedné. Na sklonku milénia se tahle potřeba objevila poprvé coby protiváha opoziční smlouvy, následující roky ale vždy přinesly maximálně dočasné volební koalice. S příchodem Andreje Babiše ovšem tahle myšlenka získala na naléhavosti. Voliči menších stran mají pocit, že demokratický systém se ocitá v reálném ohrožení a jedinou možností, jak tomu čelit, je vytvořit hnutí ANO silnou, jednotnou protiváhu. Strany se ale nadále kroutí, přešlapují, vymlouvají. Tu a tam je okolnosti ke spolupráci dotlačí, ale je znát, že ve skutečnosti po ní nikdo přirozeně netouží. Mají tedy voliči ještě doufat?

K sobě a od sebe

Pokud vezmeme parlamentní strany hlásící se k pravicovým myšlenkám, máme tu ODS, KDU-ČSL, STAN a TOP 09. První dvě strany o integraci či spolupráci neuvažují. Petr Fiala se soustředí na budování ODS, kterou vytáhl z deprese. Využívá toho, že ODS je silná značka s tradičním elektorátem a má vyšší preference než ostatní. Integrace s někým jiným nedává smysl.

Lidovci si pořád lížou rány z nepovedené koalice se STAN, kterou na poslední chvíli před parlamentními volbami odpískali, což jim v konečném důsledku odebralo i některé tradiční voliče. Ke všemu se se Starosty po nezdařeném sbližování rozhádali. Současné vedení KDU-ČSL má pravdu, že zkoušet to znovu nedává smysl. Lidovci navíc chtějí být ještě konzervativnější než dosud a spolupráce s liberály by…