Naživo a mimo systém

Co by byl stát bez zákonů? Chaos. A bez soudů? Ještě větší chaos. Proto je tu soudní moc,“ říká světlovlasý gymnazista stojící před tabulí spolužákům, kteří ho trochu znuděně sledují z lavic. Mladík poté na tabuli fixem napíše několik encyklopedických hesel, která si o českém soudnictví našel na internetu, a předává slovo spolužačce, jež ve výkladu pokračuje v podobném stylu. Jsme na pražském Gymnáziu Evolution, kde právě běží hodina základů společenských věd. Ve třídě sedí kromě žáků a jejich učitele ještě dvojice dospělých, kteří referátu na téma soudnictví pozorně přihlížejí a občas do něj vstupují. „A kam byste třeba šli, kdybyste se chtěli s někým soudit?“ ptá se žena kolem čtyřicítky. „A víte, co se vám může stát, když u soudu prošvihnete lhůtu?“ přidá se muž v obleku a v kravatě. Žáci to nevědí, ale zdá se, že je to docela zajímá.

Dvojice dospělých, kteří lehce těžkopádnou prezentaci narušují otázkami, si tu dnes zkouší, jaké je to být učitelem. Ani jeden z nich pedagogiku nevystudoval – žena je novinová redaktorka a muž v obleku se věnuje byznysu. Oba se ale nedávno rozhodli, že by chtěli zkusit učit. Při pátrání po cestě, jak to provést, narazili na program Učitel naživo. Tento na české poměry unikátní dvouletý trénink dává absolventům kromě obligátní teorie ještě něco, co klasické kurzy na pedagogických fakultách nenabízejí: stovky hodin praxe s dětmi přímo ve třídě, během nichž se začínající učitelé zbaví trémy a zjistí, jestli je kantořina vůbec baví.