Příběh krátkého manželství

Když roku 2016 debutoval Srílančan Anuk Arudpragasam románem Příběh krátkého manželství, anglofonní recenzenti nešetřili chválou. Autor pocházející z privilegované rodiny v Kolombu s občanskou válkou mezi vládou a Tamilskými tygry přímou zkušenost neměl. Přesto na základě svědectví přeživších, sesbíraných i během vlastních cest po severu ostrova, přesvědčivě načrtnul jeden den ze závěrečné etapy konfliktu v životě dospívajícího hrdiny Dineše. A skrze něj zachytil i osudy zhruba 100 tisíc bezejmenných civilních obětí.

Zápletka knihy, která nedávno vyšla česky, se volně opírá o fakt, že mnoho rodin v zasažených oblastech tehdy narychlo provdávalo dcery v iluzi, že je tím ochrání před sexuálním násilím ze strany vojáků i rebelů. A takové manželství uzavře i protagonista, s nímž se bez usazení v historicko-politickém kontextu ocitneme přímo v krajině plné mrtvých a zmrzačených těl, kde je jedno, jestli území právě ostřelují a bombardují vládní jednotky nebo separatisté; není odtud úniku. Nevinní trpící lidé tuší, že se blíží jejich konec – a jak nesentimentálně předznamenává název prózy, žádný vztah nemůže mít dlouhé trvání.

Autor se snaží zachytit něco, pro co nemáme jazyk, ať už jde o brutalitu okolí, nebo naopak nepochopitelně se rodící něhu. Text ve smyslu odstavců i vět rozčlenil do volně plynoucích celků, v nichž se opakují obraty jako „to si nelze vysvětlit“ nebo „to neuměl říct“.  Důraz klade i na nonverbální komunikaci: postavy často váhají, dělají v…