Irská spisovatelka Sara Baume (35) na sebe upozornila hned svým debutem Jasno lepo podstín zhyna – zpovědí šedesátiletého podivína s autistickými rysy, který vypráví svůj život psovi. Protagonistka druhé knihy Vyšlapaná čára je jí bližší. Hrdinkou je pětadvacetiletá výtvarnice, jež prochází tvůrčí a existenciální krizí. Vzbuzuje empatii, ale zároveň bývá sebestředná a ufňukaná. Frankie totiž nehledá vlastní cestu: jen se zhroutí, uteče na venkov do domku po babičce, kde se pitvá v dosavadním životě a zkouší tu samu sebe z dějin výtvarného umění.
Na ověřování znalostí je přece zvyklá, stejně jako na to, že po ní nikdo nevyžadoval praktické dovednosti. „Sedm let a ještě jsem si ani jednou úspěšně nevyprala v pračce,“ shrnuje studentská léta v zatuchlých garsonkách. Trpí Frankie depresí, je ztracená a připadá si nekompatibilní, má strach z nové životní etapy? Baume nepopírá nárůst duševních nemocí mezi mladými lidmi, ale pátrá po důvodech a kritizuje jejich automatickou medikaci.
Vyšlapaná čára se zdá těkavá, rozptýlená na útržky vzpomínek a reflexe uměleckých děl, kdežto debut byl nepřetržitým Rayovým monologem. Ale čím dál jasněji se vyjevují stejná témata. Obě knihy jsou plné irské přírody, jež kontrastuje se zmatkem v myslích hrdinů. Opakuje se tu motiv křehkosti a nezařaditelnosti i mrtvých tvorů, které Frankie fotí, stejně jako připomínka, že lidé vnímají některá zvířata vstřícněji než jiná.
Svým způsobem Baume vypráví stejný příběh a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
