Anketa: Kdo by byl vhodným členem nebo členkou Ústavního soudu?

Ti, kdo spojují vzdělání a charakter. Jan Kysela navíc kvůli své institucionální paměti a anglickému humoru. Zdeněk Kühn kvůli vlídné laskavosti. Samozřejmě Josef Baxa, to by byl „návrat krále“. Michal Bobek, jen co skončí u Soudního dvora EU. Úžasný ústavní soudce by byl advokát Pavel Uhl; ovšem namíchal bych ho do senátu s právníkem-ekonomem Tomášem Richterem a soudcem-politologem Karlem Šimkou. V mé sestavě by byla chytrá soudkyně stojící oběma nohama na zemi: Veronika Křesťanová. Ze Slovenska bych přetáhl dva mozky, které marní svůj talent v tamní politice: Zuzanu Čaputovou a Radoslava Procházku. Když nad nimi Slováci ohrnují nos (venkov nad Čaputovou, město nad Procházkou), dal bych jim občanství i talár. A ačkoli Jiří Přibáň řekl stokrát, že nechce, zeptal bych se ho postoprvé.

Všechna jména, která nabízí prezident, mají společného jmenovatele, jímž jsou funkce nominantů. Zkusme to jednou jinak a pojďme hledat jména zajímavých právníků, přičemž zajímavost vyvozuji z jejich prací. Pro mě je už delší dobu takovou zajímavou osobností soudce Krajského soudu v Brně Michal Ryška, který se léta věnuje agendě ochrany osobnosti, což je oblast navýsost ústavní. Jeho rozhodnutí jsou inventivní a je vidět, že o této agendě léta přemýšlí a rozvíjí ji. Za všechna jeho rozhodnutí uvedu případ dítěte narozeného doma, které, ač zcela zdravé, bylo z vůle lékaře, avšak proti vůli matky, převezeno do nemocnice, za což se jí dostalo náhrady újmy. Tento soudce už dávno patří na Nejvyšší soud. A snad promine, že mu možná svým doporučením dávám polibek smrti.

Myslím, že výborným soudcem Ústavního soudu by byl profesor Jan Kysela. Nejen pro jeho mimořádnou teoretickou znalost ústavního práva, ale i vzhledem ke zkušenostem z parlamentní „kuchyně“ – je dlouholetým členem senátní komise pro ústavu a parlamentní procedury. Jan Kysela je všechno jiné než od života odtržený akademik uzavřený ve své specializaci. Všímá si propojení práva s praktickým životem, má rozsáhlé znalosti politologické a sociologické, široký kulturní rozhled, je vynikající stylista s darem přesného vyjadřování. Oceňuji rovněž jeho korektnost, uvážlivost a zásadovost. Nelze přehlédnout, že jde také o osobnost dobře známou i mimo juristickou obec. Kromě toho je podstatné, že profesor Kysela je na vrcholu tvůrčích sil. Muž tohoto formátu by byl pro Ústavní soud zřejmým přínosem.

Vůbec se necítím být kvalifikován k návrhům na obsazení Ústavního soudu. Zejména v dnešních časech, kdy obsazení jakékoli funkce v justici je předem determinováno aktuální a zbytečnou pseudoaférou o „zpochybnění nezávislosti justice“. Snad jen, že mojí představě o Ústavním soudu jako nikoli primárně soudní instituci, která se necítí být příliš vázána pozitivistickým výkladem práva a spíše se blíží k hledání definice spravedlnosti, by velmi vyhovovali coby jeho soudci z akademiků Aleš Gerloch, ze soudců Josef Baxa aVojtěch Šimíček, z advokátů  Daniela Kovářová, Zdeněk Koudelka a Karel Havlíček.

Na Ústavní soud bych vyslal soudce Nejvyššího správního soudu Zdeňka Kühna, neboť  má potřebný nadhled praktického právního filozofa, hlubokou erudici a právo je v jeho podání krásné. Dále nominuji advokátku Petru Vytejčkovou, která se specializuje na zastupování obětí trestných činů. Je odvážná, pečlivá a díky své praxi je silně vnímavá k nespravedlnosti a různým systémovým selháním. 

Myslím, že dnes u nás není personální otázky tak důležité pro budoucnost naší země jako právě obsazení Ústavního soudu. Ten si totiž za pětadvacet let své existence vydobyl autoritu, jež není samozřejmá, a stal se klíčovou zárukou udržení právního státu a základních svobod u nás. Naposledy polský příklad nám ovšem ukazuje, jak rychle mohou personální změny takové těleso zcela paralyzovat a k čemu to pak může vést. První, nepodkročitelnou kvalitou nových ústavních soudců by proto měla být jejich mravní neohebnost. Tou druhou distanc od politických sfér: Ústavní soud nejednou do politiky zásadním způsobem vstupuje a je klíčové, aby tak činil apoliticky. No a poslední vlastností by měla být vynikající odbornost s mezinárodním rozhledem, ideálně v oblasti lidských práv. Že by někoho takového dnes prezident Zeman navrhl, považuji ovšem za nepravděpodobné. Pak je lepší prázdná židle.

V současné době se naplňuje pouze jedno volné místo, a tudíž by se měl nový soudce vybírat tak, aby vhodně doplnil stávající čtrnáctku. Čili aby přinesl něco, co Ústavní soud potřebuje, ale v současném složení se mu to zcela nedostává. To „něco“ mohou být znalosti v určité oblasti – hodil by se například někdo silný v oblasti mezinárodního práva (po odchodu Jiřího Malenovského na Soudní dvůr EU nikdo takový na Joštově nebyl) a v evropském právu (aby doplnil Jiřího Zemánka). Z hlediska jazykového by se mohl posílit anglofonní element. Ústavnímu soudu by rovněž prospělo, aby na něj přišla další žena, neboť na něm nyní působí nejnižší počet žen v historii. Nová členka Ústavního soudu by měla mít také svou vlastní hlavu, dostatečný odstup od politických aktérů a rozhodnost.

Namísto jmenování konkrétních kandidátů bych raději rozebrala hlediska, která by měla být při výběru ústavního soudce zohledněna. Musí to být jak výjimečná a silná osobnost, znalec nejen práva, ale i života. Kromě mnoha „běžných“ vlastností soudce má mít pevné hodnotové ukotvení, jednoznačné a předvídatelné hodnotové zaměření. Právě na základě tohoto lze vyhodnotit, jak by mohl dotyčný/á prospět různorodosti pléna. Ústavní soud složený z výborných osobností, ale jednoho druhu nebude rozhodovat ideálně.
Výčet jmen je vždy zrádný, ale na ÚS již dlouhá léta chybí Zdeněk Kühn. Diskuse pléna nebudou pestré, pokud budou pouze pánské, proto bych Ústavnímu soudu přála Veroniku Křesťanovou nebo podobnou představitelku věcných a propracovaných argumentací. A občas by tam měl přijít praktický advokát typu Vítězslava Dohnala.