Dopis z Říma

Člověk musí překonat strach, aby se odvážil vrhnout se do divokého proudu římských silnic. Provoz tu plyne zdánlivě neřízeně a nevyzpytatelně jako Tibera, má ale svá pravidla. Ve zkratce: Jízda není vázána dlouhými bílými pruhy podélnými ani krátkými příčnými, které kdoví proč někdo namaloval na vozovce, blinkry se nepoužívají, není na ně čas a mnohdy jen vzbuzují falešná očekávání. Přednost má vždy ten, kdo po ní touží víc. Mopedy spěchají nejvíc, mohou tedy předjíždět zleva i zprava a mají právo si vypůjčit místo od aut v protisměru. Barvy na semaforu se neberou tak vážně, jen u oranžové je nutné zrychlit, aby nedošlo k tomu nejhoršímu (Mamma mia!), k zastavení na červenou. A když auta na červenou zastaví, mopedy mezi nimi rychle prokličkují až úplně dopředu, protože mají rychlejší rozjezd – a spěchají přece jen nejvíc.

Kdo na to nemá nervy, může jet třeba Grétou, což jsou bílá elektrokola, pojmenovaná po švédské aktivistce Thunberg. Jsou vybavena GPS, nákupním košíkem a baterií na 80 kilometrů. Může jet i Uberem Jump, což jsou červená elektrokola. Obojí je v Římě novinkou a zpočátku je dobré je použít výhradně na cyklistickou stezku, pak zaparkovat a zbytek cesty dojít pěšky. Řím je naštěstí skvělé město pro pěší a se zvýšenou ostražitostí na přechodech dojdete bez problémů kamkoli. Na starověkou dlažbu jsou vhodné pevné boty a na únavu kavárny, strategicky rozmístěné po celém městě. Místní do nich chodí na svoje „caffé“ několikrát za den.

Síť metra je nedostatečná,…