Apollem i Applem

Úplně nejzbytečnějším sporem kolem změn klimatu je možná dilema, kudy se z nich vybabrat: snižováním exhalací, nebo výzkumem?

Inovace posouvají hranice proveditelného. Solární panely bývaly pohádkově drahé. Proto se používaly ponejvíce na kosmických družicích. Ale pak náklady začaly padat, takže dneska jsou desetkrát lacinější než před deseti lety a stokrát oproti roku 1979. Klesá i cena baterií a nejlevnější nové elektrárny toho času bývají větrné. Hlavně v Americe se často ozývá tu metaforičtější, ondy doslovná inspirace dávnými projekty Manhattan nebo Apollo. Federální vláda za války soustředila miliardy dolarů a tisíce vědců, aby během několika let postavila atomovou bombu. Dvě dekády nato udělala repete s cestou na Měsíc. Také nejeden debatér v Česku už přišel s argumentem, že investovat do výzkumu je smysluplnější než přiškrcovat uhelnou energetiku.

Jenomže se nabízí také novější příběh. Digitální boom minulých desetiletí táhly privátní inovace. Pár kamarádů mělo chytrý nápad a garáž, v níž si udělali první dílnu. Nebo korporátní mamuti povolali své vývojáře. Není tedy lepší nasměrovat trh? Motivací by protentokrát byly mantinely: postavit je můžeme ze zákonů požadujících čistší výrobu nebo vyšších daní na špinavou produkci. Podniky pak samy rozhýbou inovace. Většina projektů asi skončí neúspěchem. Výborné prorazí a šampioni budou energetickým Microsoftem či Applem. Právě ekologické standardy pohánějí inovační úprk solárních, větrných a bateriových technologií.
…