Velký Nedo

Narodil se v Hodoníně v časech, kdy mladý muž na prahu osmnáctky ještě nemusel mít jasno, jestli bude hrát vrcholový hokej, nebo fotbal. Václav Nedomanský uměl výborně obojí. Odešel studovat do Bratislavy vysokou školu a v jednadvaceti nastoupil za Slovan Bratislava v mači první fotbalové ligy. Ovšem v té době už tři roky zářil pod stejnou klubovou značkou v hokejové lize, navíc začal nastupovat v hokejové reprezentaci. Mohutná postava, šikovné ruce a vyhlášená střelba zajistily, že když nutnost volby hlavního sportu nastala, nemusel se Nedomanský moc rozmýšlet. Už ve třiadvaceti se stal v hokeji ligovým králem střelců a později ještě dvakrát.

Reprezentovat Československo v hokeji koncem šedesátých let nedávalo příliš velkou šanci udržet se stranou veřejného dění včetně politiky. Také Nedomanský se jako reprezentant řadil k tvářím týmu, které na mistrovství světa ve Stockholmu* v roce 1969 úspěšně usilovaly o svéráznou odplatu za srpnovou invazi. Čechoslováci tehdy Sovětský svaz porazili v obou zápasech a Nedomanský patřil k hráčům, kteří úspěch na ledě divoce slavili.

Tím se stal v jistém smyslu tváří krátkého období po srpnu 1968, kdy společnost prožívala vzdor, jenž pak po nástupu normalizace vyšuměl. (Také autor textu vzpomíná, jak rodiče pečlivě přechovávali stará čísla časopisu Stadion s fotografiemi z utkání proti Rusům, kde Nedomanský radostí z gólu divoce cloumá sovětskou brankou.)

U nás v Palm Desert

Brzy se ale všichni – tedy i hokejoví –…