V Minsku, opuštění

Zjistit výsledky běloruských parlamentních voleb (a to, že se vůbec konaly) žádalo ve světě docela velké úsilí. Většina mezinárodních novin se omezila na krátkou noticku. Věhlasná BBC je ignorovala úplně. Kdo se ke zprávě nakonec dostal, moc se neobohatil. Alexandr Lukašenko, který vládne zemi poslední čtvrtstoletí, se rozhodl, že tentokrát do sněmovny o sto deseti křeslech nepustí ani jednoho opozičního kandidáta. Je to změna oproti minulým volbám, kdy dovolil zvolení dvou. I tentokrát podle zahraničních, západních pozorovatelů byly volby zcela neférové a podvodné. I tentokrát bylo nutné falšovat nejen vhozené lístky, ale i volební účast.

A tak Bělorusko zůstává oprýskanou východní diktaturou, jejíž vládce už před lety pro své přežití zvolil strategii co největší nenápadnosti. Jeho režim kromě svých vlastních občanů nikoho neobtěžuje. Neplete se do cizích voleb (jako Rusko), nevraždí své oponenty v zahraničí (jako Saúdští Arabové), ostatním státům nenakazuje, co se smí a nesmí říkat (jako Čína). Bělorusko už proto na Západě vůbec nikoho nezajímá. To je neprozíravé.

Naše hranice, vaše hranice

Za čtyři roky tu žádné Bělorusko už nemusí být. Od roku 2014, kdy proběhla na Ukrajině revoluce, Rusko na svého slabšího souseda tvrdě tlačí, aby se oba státy co nejrychleji a nejdůkladněji sblížili. Samozřejmě podle představ Moskvy, což by znamenalo naprostou ztrátu běloruské politické i ekonomické suverenity. To je v Bělorusku mnohem větší téma než další zfalšované volby…