To se řehtá modernita

Život v současné Číně je v mnoha ohledech absurdní a já se tomu ve svých knihách nevyhýbám. Na druhou stranu bych si jako čínský spisovatel nepřál, aby mé knihy byly čteny pouze jako zpráva o čínské realitě,“ říká prozaik Liou Čen-jün. Jeden z nejznámějších spisovatelů v dnešní Číně – a podle žebříčku z roku 2012 trochu paradoxně i ten nejbohatší – je přitom spojován právě se satirickou kritikou tamních poměrů. A není divu, že čtenář ke knihám odehrávajícím se v pořád ještě exotické Číně, navíc zahalené mlhou hrozivého komunismu, přistupuje analyticky, coby k oknům do jiné společnosti.

V Česku už máme překlady autorových úspěšných románů Manžela jsem nezabila (česky 2016) a Kuchař, chmaták a realitní magnát (česky 2017) – knih plných morálně pochybných protagonistů, zkorumpovaných politiků, naivních chudáků či hamižných úředníků, kteří se hemží v absurdních zápletkách a napínavém ději. Nedávno se k nim přiřadil román Kdopak se baví, jenž si s předchozími díly nezadá. Opět se tu promenují lakomé a sobecké postavičky, které dohromady inscenují možná to nejhorší z čínské společnosti: kuplířství, korupci, patriarchální omezenost, obrovské rozdíly mezi venkovem a městem i zničující chudobu. Zároveň v ní spisovatel definitivně potvrdil to, co si přeje: že jeho záběr je vskutku globální.

Rej oportunistů

„Jsem přesvědčen, že spisovatel nepotřebuje mít konkrétní impulz k tomu, aby napsal knihu,“ tvrdí Čen-jün. Možná to platilo o předchozích…