O dva body méně

Když Leonardo Trasande, americký pediatr a autor knihy Sicker, fatter, poorer (Nemocnější, obéznější, chudší), diskutuje se svými studenty, často jim říká: „Nebojte se něco plácnout, podle všeho je celkem jisté, že máte o čtyři až sedm bodů vyšší IQ než já!“ Žertuje přitom jen do jisté míry.

Odkazuje totiž na znečištění životního prostředí olovem, které se ještě za jeho dětství přidávalo do motorových paliv. Jako aditivum do benzinu se používalo od dvacátých let minulého století. Ačkoli si automobilka General Motors byla dobře vědoma jeho toxicity už při jeho uvedení na trh, stahování olovnatého benzinu začalo v USA až v polovině sedmdesátých let, v Česku je zakázán od roku 2001.

V odborných kruzích dlouho panovalo přesvědčení, že z otravy olovem se člověk, ať malý nebo velký, bez následků otřepe. Opak je však tragickou pravdou. Lidský mozek plně dospěje až ve třetí dekádě života a do té doby je nesmírně citlivý na veškerá narušení. Olovo vdechované ze znečištěného vzduchu, konzumované v potravinách i ve vodě, sloupávané a pojídané malými dětmi ze starých nátěrů (prý má sladkou chuť) je pro vyvíjející se mozek nezvratnou újmou. Trasande tedy vychází ze skutečnosti, že studenti, kteří se narodili po zavedení bezolovnatého benzinu, mají statisticky vyšší IQ než jeho vlastní…