Na velitelském shromáždění armády a ministerstva obrany se minulý týden opět oprášila úvaha o větším zapojení myslivců do obrany země – mohli by prý v případě potřeby hlídat třeba hranici. Členové zeleného klanu nemají úplně perfektní pověst a občas se chovají, jako by jim dělalo největší radost pálit po všem, co se v lese pohne. Všichni známe příběhy o zastřelených kočkách, psech a dalších domácích zvířatech, která se ocitla v lese mimo dohled majitelů. Nemluvě o tom, že honitba si každoročně vyžádá lidské oběti. Spoléhat na mysliveckou radost ze střelby při obraně země prostě nevypadá jako dobrý nápad.
Pravdou zřejmě je, že většina myslivců pálí s rozmyslem. Stejně jako třeba sportovní střelci a další milovníci zbraní, s nimiž návrh ministerstva na posílení obrany Česka také počítá. Mobilizační plány patří mezi nejtajnější dokumenty v této zemi, ale zasvěcení vědí, že do nich myslivci ani sportovní střelci nepatří. A patřit by neměli. Když pomineme logistiku, kterou plány obsahují, což je zajištění dopravy, nemocničních lůžek nebo proviantu a energetických zdrojů, mobilizační plány počítají hlavně s vycvičenými vojáky. Proč ne s myslivci?
Podstatou pěší bojové jednotky je součinnost vojáků. Každý má svůj úkol, je vycvičen k tomu, aby dokázal chránit své spolubojovníky, posiluje se instinkt loajality a odpovědnosti ke spolubojovníkům, obrana či útok mají svoji strategii a pravidla, aby došlo k co nejmenším ztrátám.
Umět se strefit do terče je…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
