Sbohem, Mařenko. Nezapomeneme!

České moderní dějiny 20. století mají několik známých hrdinů, jako byli parašutisté, kteří zabili říšského protektora Reinharda Heydricha, nebo Milada Horáková, jež neustoupila ze svých principů ani tváří v tvář smrti. Ti všichni mají své jméno, učí se o nich ve školách. Díky tomu máme k dispozici kompas, maximu, jak se má člověk zachovat ve složitých dobách, kdy se rozhoduje o svobodě, postavení se tyranii a útlaku. Nebo prostě když někdo „jen“ řeší, jak se zachovat slušně.

Pak je tu ale řada bezejmenných, o nichž většina z nás nikdy neslyšela, a přitom by jejich příklady mohly také vést. Autor těchto řádek například ještě do letoška neměl nejmenší tušení o mladé Britce Doreen Warriner, která na začátku druhé světové války zachránila z Československa několik tisíc zdejších občanů, jimž kvůli protihitlerovským názorům hrozilo zabití. Cítila to jako svoji povinnost, a tak se rozjela do vzdálené země a vykonala ji. Jméno Warriner už bylo vyzdvihnuto ze zapomnění, v dubnu jí vzdal hold ministr zahraničí, její potomci byli pozváni do Černínského paláce.

Na „bezejmenných“ lidech, jako byla Warriner, je nejzajímavější, jak velkou odvahu projevili, aniž by museli. Na rozdíl od parašutistů k tomu nebyli vedeni, nezastávali žádné vojenské hodnosti či politické funkce, kde by s tím museli podprahově počítat. Často se rozhodli spontánně, když došlo ke zlomové chvíli. Tak jako to svého času udělala jiná „hrdinka v domácnosti“ Božena Kropáčková, když na jaře 1942 u sebe ukryla…