Dopisy

Respekt 46/2019: Je dobře, že se Vladimír Mlynář ohradil proti textu článku, pokud je přesvědčen o tom, že uvedené informace o něm byly nepravdivé. A je skvělé, že Respekt jeho výhrady zveřejnil. V konkrétním případě souhlasím s V. Mlynářem, že Marek Švehla text článku formuloval způsobem, který v očích čtenářů může působit spíše než jako redaktorova interpretace jako skutečná citace Mlynářových slov (byť nejsou uvedena v uvozovkách).

Cením si toho, že v Respektu má dotčená osoba reálnou možnost se bránit a veřejně vyjádřit svůj postoj. Obrovským zklamáním (a věřím, že nejen pro mne) by bylo, pokud by se naplnila slova Alexandra Vondry, že Respekt čím dál víc prosazuje „jediný správný pohled na svět“ a vnucuje jej ostatním. Pevně věřím, že pravý opak je a zůstane realitou.

Honza Klimenta

Velkoryse a z voleje

Respekt 44/2019

Děkuji za inspirativní podněty v textu pana Marka Váchy. Morálku bych vyjádřila jako aplikovanou etiku. S proměnami v čase a místě její realizace.

Rozhodnout se podle svých vnitřních hlasů, svého svědomí, je riskantní, ale dělicí linií mezi mnou jako člověkem a ostatními živočichy, je svobodná vůle. A máme-li ji uskutečňovat, podle něčeho se rozhodnout musíme. Celý život plníme svými zkušenostmi obsah pojmu dobra a zla. A v ideálním případě nás pak svědomí nabádá k upřednostnění dobra před zlem. I když co vnímám jako dobro já, nemusí jako dobro vnímat jiní lidé.

Důstojnost je vědomí určité lidské, morální, mentální či emocionální hodnoty mezi ostatními lidmi. Rodíme se s ní. Ale v této chvíli nám ji musí poskytnout ostatní lidé. Hodnotu lidského života lze zneuctít. V době zralosti se mohu cítit důstojně i ve chvíli, kdy mě ostatní ponižují, jsem-li si vědoma své vlastní úrovně a mám-li dost sil ji uplatnit. Důstojnou smrtí rozumím to co důstojným narozením. Umírajícího člověka lze zneuctít, jeho lidskou hodnotu, ponižujícím přístupem ve chvíli nemohoucnosti, kdy už si svou důstojnost, svou lidskou hodnotu, neuhájí sám. A to je okamžik na diskusi o úrovni paliativní péče a eutanazii.

Morálka, svědomí a důstojnost jsou kategorie abstraktní. Nelze se jich dotknout, a přesto v ně lze věřit. Člověk dokáže prožít i abstraktní hodnoty. Víra není otázka hmoty, je abstraktní. Je postavena na schopnosti opustit jistotu, vzlétnout a riskovat pád za cenu vlastní ztráty.

Zdeňka Navrátilová

Oprava

V minulém vydání jsme v článku Hamáčkův odborník na poštu uvedli, že Pavel Jaroš pracoval na ministerstvu zahraničních věcí pod Karlem Srbou, později odsouzeném z přípravy vraždy novinářky Sabiny Slonkové. Jaroš na ministerstvo přišel až po jeho odchodu, když ho vystřídal na jeho postu generálního sekretáře, do nějž ho ale Srba podle tehdejších informací médií vybral.

Za nepřesnost se omlouváme.